Slavný film Vittoria De Sicy Zloději kol dokládá, jakým majetkem byl v poválečném italském životě bicykl. Rozhodoval doslova o bytí a nebytí – hlavní postava poté, co mu ho ukradnou, nemůže vykonávat své zaměstnání vylepovače plakátů.
Jean Malaquais však v Deníku běžence dává nahlédnout, že obdobné to bylo už na počátku války v Paříži, odkud mnozí bleskurychle prchli před Němci a kde nefungovaly autobusy a metro: „Všichni začnou jezdit na kole.“ Poté se ale situace zase na čas zklidnila, proto taky autor Deníku běžence mohl po útěku z vojenského zajateckého tábora zůstat, i když samozřejmě inkognito a s nastraženýma očima a ušima.
Jak už tohoto francouzského spisovatele známe z Válečného deníku, zaznamenává při tom lecjaké absurdity. Třeba přesvědčení obyvatel, že takové krásné město, jako je to na Seině, se přece bombardovat nemá – podobný pocit ostatně měli a mají i Pražané: „A čím byste chtěli, aby po vás házeli? Čokoládovýma pralinkama?“ Pařížská jogínka je zas v zajetí svérázného vidění světa: „Hitler? Hitler že je zlý člověk? Pán, co nejí maso, nekouří a nepije? To nemyslíte vážně?“ Za oba výroky byli údajně jejich protagonisté zatčeni, jenže brzy se karta naprosto otáčí.
