Dvě oči v podélném širokoúhlém výřezu jakéhosi přilbového hledí oživují bledou zeď. Dívají se před sebe z ostění Senátu kamsi naproti a pak možná dál na Hradčany. Už z dálky je patrné, že jsou lehce zakalené. Chybí jim jiskra, lesk radosti, jsou znepokojivé, něco v nich nehraje. Oči slzící, ne snad zalité v proudu pláče, spíše jen tak, jak se říká – „člověk se slzou v oku“. O kus dál se zjevuje celý obraz. Václav Havel slzící.
18. prosince 2021 18:00
