Ve vládě premiéra Benjamina Netanjahua sedí militantní náboženští sionisté, podporující výstavbu osad na okupovaných palestinských územích, což prohlubuje štěpení mezi Židy a Araby či pravicově a levicově orientovanými občany. S tím se odcizují sekulárně a nábožensky motivovaní Izraelci, o něž se opírá premiér Netanjahu ve snaze podřídit si soudnictví.
Země tak dokazuje, že největším nebezpečím pro Izrael nejsou arabské armády v sousedství, íránský jaderný program či palestinská povstání. Největší hrozbou pro Izrael je Izrael sám. A především politický alfasamec Bibi Netanjahu v jeho čele. Nejdéle sloužící premiér (1996–1999, 2009–2021, 2022–dosud) totiž oslabuje instituce, jež kontrolují či omezují jeho moc. A blokuje vzestup konkurentů, kteří by mohli vyvažovat, či dokonce ohrožovat jeho dominanci.
Dramatický život Netanjahua přitom vybočuje ze všeho, co známe z evropské politiky, pročež by vystačil na hollywoodský velkofilm (jeho bratrem Jonathanem vedená operace Entebbe byla zpracována opakovaně). V životě plném zvratů se ale rýsují konstanty: pocit výlučnosti, chorobná soutěživost, schopnost překonávat tvrdé porážky a bažení po moci. Bibiho moc skutečně pokouší i korumpuje. Politická osobnost Netanjahua se nicméně zformovala dávno předtím, než v prosinci roku 2022 opět usedl do premiérského křesla.
