Lidovky.cz: Sice v knize jasně uvádíte, že celý příběh je fikce, přesto mi nedá se nezeptat: co z knihy byla opravdu fikce a co inspirováno realitou?
Jako spisovatel se neubráníte tomu, abyste střípky z reality do knihy nepromítl. Prezidentský kandidát z knihy Viktor Vranský neodpovídá vzhledem, ani svým příběhem žádnému skutečnému prezidentskému kandidátovi; není mi ani známo, že by některý z nich trpěl misofonií, což právě Vranského výrazně charakterizuje… To hlavní, co je reálné, je atmosféra toho prostředí. Málokdo si umí představit, kolik práce a kolika lidí za tím vším je a co vše musí řešit. Je ale potřeba opravdu rozlišit román a mé prožité zkušenosti.
Lidovky.cz: K úvaze o tom, co je podle pravdy, ale svádí i to, že román je vyprávěný v ich formě…
Tahle forma mi prostě zatím vyhovovala nejvíc. Zkoušela jsem psát ve třetí osobě, ale nebylo to ono. Ich forma je pro mě jednoduše způsob uměleckého vyjádření, který čtenáře vtáhne do příběhu. Navíc je ideální pro využití tzv. vnitřních řečí, které já v obou románech hojně využívám.
