Novinku Karla Kuny by bylo možno velice snadno přejít bez povšimnutí. Jméno autora není všeobecně známé, samotný svazek není nijak nápadně objemný. Jedná se navíc o povídky. Zkrátka vůbec nic nevykazuje jakoukoli vnější atraktivnost. Jako by spadla z jiného světa nebo alespoň z jiné doby. Ohromnou slabinou druhé knihy Karla Kuny s názvem Agentura a další povídky prostě je, že je pozoruhodná pouze samotnými texty.
Většinu svazku zalehla titulní povídka Agentura. Jedná se o záznam toho, jak mladý muž nastupuje do zaměstnání, do státní agentury, jež má neviditelné cíle, a neviditelná jsou i písmenka na pracovní smlouvě: „Máme špatnou tiskárnu, někdy to skoro není vidět. Stát šetří na všem a na nás ještě víc. Když máme vlastně neviditelné cíle, tak si někdy nahoře myslí, že neděláme nic, hehe, když není nic vidět… No jo, to je tahle země… bude potřeba ještě několik generací, než se to změní.“
