Úterý 18. ledna 2022, svátek má Vladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Výtvarník bojuje za barrandovské sochy. Proč už se Praze nehodí?

Kultura

  7:00
PRAHA - Na pražském sídlišti Barrandov stálo od roku 1988 pět soch významných českých sochařů. Dvě z nich byly před dvěma lety demontovány a dodnes nikomu příliš nechybí.

Sochy na dvacet let. Tak mezi lety 1988 a 2010 vypadaly sochy Karla Bečváře, Huga Demartiniho a Jiřího Nováka foto: Archiv Vetřelci a volavky

Psal se rok 1988 a v Československu se hlasitě mluvilo o perestrojce. To, co se tehdy dělo na pražském sídlišti Barrandov, přesto ve sféře výtvarného umění zavánělo malou revolucí: byla vypsána veřejná soutěž na sochařskou výzdobu právě dokončovaného sídliště. Té se zúčastnili režimem neprotežovaní umělci a vítězné sochy měly velice daleko k jakékoliv formě socialistického realismu.

Částečně se o tom můžeme přesvědčit dodnes. Před základní školou tu stojí Chaplin sestupující z filmového plátna od Vladimíra Preclíka. U tramvajové zastávky najdeme červeného Kameramana z vodovodních trubek od Karla Nepraše a v nové zástavbě bronzového Pegase Michala Gabriela. Vladimír Preclík a Karel Nepraš přitom byli umělci z temné části šedé zóny. Především Nepraš patřil k undergroundu a veřejně nevystavoval od roku 1970. Michal Gabriel byl členem postmoderních Tvrdohlavých a v době, kdy v soutěži zvítězil, mu ještě nebylo ani třicet let. Perestrojka neperestrojka, něco podobného bylo tehdy zcela výjimečné. Díla dalších vítězů přelomové soutěže, Obelisk od Karla Bečváře a společnou plastiku Huga Demartiniho a Jiřího Nováka nazvanou Pohyb, však již dnes na jejich původních místech nenajdeme.

Pokus o panelové město

 

V dobách socialismu bývalo veřejné umění součástí všech větších projektů. Většinou šlo o krotká díla nevelké umělecké hodnoty, někdy si tak vydělávali i vynikající umělci a do zdánlivě užitné plastiky schovali překvapivě progresivní prvky. Ovšem i nešpičkové realizace přispívaly k identitě nově vznikajícího místa. Situace se začala měnit až na samém konci 80. let. Na Jižním Městě vznikl a částečně byl realizován projekt landartově upravené krajiny v Centrálním parku. Velkou publicitu tehdy získaly i sochy na Barrandově.

Sídliště Barrandov vznikalo v letech 1977-1989, projektovali ho architekti Zdeněk Hölzel a Jan Kerel. Barrandov se od ostatních sídlišť nelišil jen třešničkou na dortu v podobě avantgardních soch. Architekti si sice museli vystačit s typizovanými panely, ovšem pokusili se z nich postavit nikoliv krabice uprostřed trávníkového prázdna, ale budovali náznaky ulic a jasně definovanou veřejnou sféru. Proti anonymitě se bojovalo i filmovými názvy ulic. I všechny barrandovské sochy měly filmová témata nebo z filmu odvozené motivy.

Sochy - splněná mise

V roce 2010, v době starostování Milana Jančíka, Praha 5 rekonstruovala Tilleho náměstí na sídlišti Barrandov. Mimo jiné zde byla položena nová zámková dlažba. Během prací byly odstraněny i dvě sochy z legendární veřejné soutěže a zcela zničena betonová kašna od architektů sídliště. Sochy už dva roky provizorně leží u základní školy na Chaplinově náměstí.

Možná není náhodou, že odstraněny byly sochy abstraktního charakteru, a nikoliv figurativní práce Preclíka, Nepraše nebo Gabriela. Ty se od jiných typicky sídlištních soch skutečně vizuálně odlišují. I v dobovém textu výtvarných kritiků Jany a Jiřího Ševčíkových z roku 1988 jsou sochy Bečváře, Demartiniho a Nováka vnímány jako méně přesvědčivé. Dodnes je abstrakci snazší považovat za pouhé dekorativní objekty, které nemají autora, majitele a nikomu nechybí. Rozhodně ale nejde o pokleslá díla, jejichž ochranu by ospravedlňovala pouze perverzní ostalgie. I když v sídlištním prostředí, šlo o sochařská díla moderního výrazu.

Kam s nimi

Karel Bečvář dnes žije ve Švédsku a věnuje se jinému druhu sochařství než na konci 80. let. Hugo Demartini a Jiří Novák jsou již po smrti. Oosudu soch se ale dozvěděli architekti sídliště Hölzel a Kerel. Pokoušeli se komunikovat s Městskou částí Praha 5 a ve spolupráci s Pavlem Karousem a dalšími aktivisty iniciovali petici za navrácení soch na jejich místo.

Podle sdělení vedoucího tiskového oddělení Prahy 5 Luďka Sefziga ovšem Městská část Praha 5 neplánuje, že by se sochy reinstalovaly na původní místa. Sochy prý ani městské části nepatří, jsou v majetku Magistrátu hlavního města Prahy. Ten je podle Sefziga může umístit na nějaké jiné místo. Zjevně s tím ale nijak nespěchá a stávající uložení u základní školy mu vyhovuje.

Jako by již soch nebylo třeba. Přitom to, co dělalo soubor barrandovských soch výjimečným, nebyl jen příběh jejich vzniku. Tvoří dohromady jeden celek, jsou umístěny v neuralgických místech hlavní osy barrandovského sídliště. Místo Bečvářova Obelisku, vizuální dominanty osy pěší zóny, dnes stojí komorní filmová smyčka, po Demartiniho a Novákově soše zbyly jen lavičky.

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nečekaný příbuzenský vztah. Vévodkyně Kate a Meghan pojí krev Přemyslovců

Premium Učebnice mluví jasně. Přemyslovci vymřeli po meči v roce 1306, kdy byl mladičký král Václav III. zákeřně zavražděn...

Češi investují do kryptoměn ve velkém. Stát řeší, jak je přinutit přiznat zisky

Premium Ještě nedávno byly virtuální měny jako bitcoin investicí především pro lidi, kteří chtěli experimentovat a nebáli se...