Úterý 16. srpna 2022, svátek má Jáchym
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Burgtheater impozantně zahájil pražský festival

Kultura

  7:00
Asi padesát šedomodrých čtvercových stolů sražených k sobě po dvou a desítky židlí podél tvoří dlouhé plató. Na tomto jednoduchém dějišti se odehraje celý Tolstého román Vojna a mír. I se scénami urputných bitev.

Svět je jeden dlouhý stůl. Inscenace Vojny a míru z vídeňského Burgtheateru přichází s originální scénografií. foto: PDFNJ

Impozantní úvod německého festivalu obstaral vídeňský Burgtheater a odehrál se v jednom z barrandovských ateliérů.

Ve Vídni se inscenace hraje v bývalém důstojnickém kasinu a oficiální premiéra bude až 4. prosince, řekněme tedy, že Praha viděla to, čemu se říká work-in-progress, což také tvůrci zdůraznili. Z jejich strany šlo ale o apartní licitaci, protože inscenace je postavená a zvolený tvar drží pevně, i když úvodem sletělo projekční plátno a jen náhodou nikoho nepřizabilo. Jistá nedořečenost a neukončenost inscenaci vzhledem k rozměru předlohy sluší a režie s ní dobře zachází.

Oslnivá forma a herectví

V Praze se představení mohlo hrát jen v barrandovském ateliéru, kde se vytvořilo hlediště s elevací, podobně jako před lety v hale ČKD pro úchvatnou fresku ze Shakespearových historických her Do krve!. Inscenace Matthiase Hartmanna je výtečná, ale při srovnání obou monumentálních pláten najdeme jeden zásadní rozdíl. Vojna a mír oslňuje hlavně formou, která jde po čisté divadelnosti a dává prostor herectví. Jenže zvolená dramatizace není dramatizací v pravém slova smyslu, jde o lineární převod textu, kdy se věrně reprodukují pasáže z románu – popisy situací či charakteristiky postav. Fungují ovšem jako scénické poznámky, jako „materiál“, který herci tvůrčím způsobem opracovávají, vtiskují mu duši a energii.

Karneval na sopce, která co chvíli vybuchne.

Úskalím tohoto přístupu je, že se ne úplně daří přenést na jeviště téma, které by fungovalo jako svorník celé jevištní adaptace. A pak také přece jenom trvá, než tento princip diváka vtáhne, v první části se neodbytně vnucuje dojem scénického čtení. To se však podaří překonat a inscenace se divadelně rozkošatí do sugestivních poloh. V závěru první části je tímto mezníkem opilecký výstup petrohradského „páska“ Dolochova (Fabian Krüger) na okenním parapetu, k němuž postačí jen prkno. A okouzlující dítě-žena Nataša Rostovová (Yohanna Schwertfegerová), pobíhající s rozbitou panenkou. Sledujeme barvité, plastické divadlo, které dokáže autenticky zprostředkovat i hrůzný pocit z krvavé válečné řežby pouhým srážením stolů. A když vše zahalí neprostupná mlha, dojem paniky se přenese i do hlediště. Ale stačí i pouhé poklepávání prstů o stůl a divák má pocit, že pochoduje stohlavá armáda. Nebo bouchání prken o podlahu, které sugeruje osamělé vystřely. Hartmannovo pojetí – to je mozaika příběhů, které se proplétají na pozadí dějin, kde vše určuje a ovlivňuje válka. Příběhy se slévají dohromady a vytvářejí mohutné řečiště. Je to jako historie lidského rodu, která se v základních souřadnicích nemění, lásky, nenávisti, touhy, přízemnosti jsou stejné, mění se jen aktéři a dobové zvyklosti. Tenhle panoramatický pohled má svou sílu, ba dokonce chvílemi připomíná karneval na sopce, která co chvíli vybuchne, vše pohltí a zase vyvrhne.

Vysoká společnost ironickým pohledem

Tolstého román má ale ještě rovinu filozofickou, o tu se režie příliš nepokouší, jen izolovaně se objevují spisovatelovy úvahy, například kníže Bolkonskij a Bezuchov disputují o životě mužiků. Režii jde víc o groteskní obraz vysoké společnosti uzavřené do svých sídel. Předvádí ji s ironií a zároveň jako by ji jen pozoroval a nenápadně pitval přímo před očima diváků. Používá k tomu i řadu kontrastních prostředků. Mimo jiné snímání živých detailů i malých modelů postaviček videokamerou. Obojí dodává pojetí dráždivou dynamičnost a vyvolává iluzi, která se často sama vzápětí odhalí jako prázdná konstrukce. Herectví tu najdeme v mnoha polohách, chvílemi se doslova díváme hercům do kuchyně a oni sami před námi svůj výkon demontují, aby se do něj o chvilku později ponořili. Sami své postavy mimikou či gestem či záměrně zveličenou emocí ironicky komentují. Každý hraje několik rolí a vstupuje do nových situací, které se rozvíjejí souběžně i v opozici.

V paměti zůstane řada scén: smrt kněžny Lisy (Adina Vetterová) při porodu a vřeštivý zvuk miminka, který vydává opodál sedící Bezuchov ve starším vydání (Udo Samel). Nebo epizoda s krásným floutkem Anatolem (Oliver Masucci), který se přijíždí ucházet o ošklivou kněžnu Marii Bolkonskou (Sabine Hauptová): výjev se rozvine do vrcholně trapné frašky. Ples, na němž debutuje Nataša, „dokumentují“ právě vyhotovené fotky – momentky, které působí jako škleb. A konečně scéna v divadle, kde Anatol potká Natašu. Jejich setkání jako komická metafora budoucího doprovází stylizované taneční číslo v podání Fabiana Krügera. V lóži přihlíží krásná Helena Bezuchovová (Stefanie Dvoraková), která se skoro svlékne, aby upoutala pozornost, a opodál brousí dva figuranti s psíčkem – „lóže se zaplnila nejduchaplnějšími muži“, jak stojí v textu. Nelze zapomenout ani na „zasloužilého starce“, skvělého Ignaze Kirchnera, jenž dojímá jako despotický otec knížete Bolkonského. Jedinečný je i jako chlapeček v námořnickém a s bubínkem nebo s dlouhými vousy jako Tolstoj, ale především v každé poloze vyjadřuje tragiku i směšnost epochy, o níž se hraje.

L. N. Tolstoj: Vojna a mír

Režie: Matthias Hartmann
PDFNJ – Burgtheater Wien – Studio Barrandov
5.–6. 11. 2011

Neklidné nohy či noční děs. Poruchy spánku předcházejí nemocem, říká neurolog

Premium Říká se, že dobrý spánek je sladší než med. Což naznačuje jeho hlavní funkci: nechat tělo odpočinout. A působí i coby...

Oktagon bez Rusů, zájem o ostrovy i kdo s kým o titul. Co chystá Novotný

Premium Letní turnaj na pražské Štvanici zaujal i uznávané zámořské experty, kteří se jinak výhradně věnují nejlepší soutěži...

Dnes se bavím líp i bez drog a alkoholu, říká terapeut a bývalý narkoman

Premium Jeho příběh je drsný, ale má happy end. Čtrnáctileté balancování na hraně s pervitinem, závislost, lži, prostitutky,...