LN Naposledy jste hráli společně před víc než deseti lety. Co vás pobídlo, abyste Genesis v tříčlenné podobě letos obnovili?
Tony Banks: Od té doby jsme se s Philem Collinsem několikrát potkali a vždycky jsme se bavili, jestli do toho máme znovu jít. Většinou jsme došli k tomu, že ještě ne, ale tentokrát jsme se rozhodli jinak. Rýsuje se totiž možnost, že se dá dohromady celá původní pětice kapely, ještě s Peterem Gabrielem a Stevem Hackettem. Ještě to není rozhodnuté, ale my tři jsme si řekli, že se mezitím do tohoto projektu pustíme.
Stejně jako vy se dohromady dávají další slavné kapely minulosti jako Police nebo Who. Je to náhoda, nebo nastal čas návratu legend?
Mike Rutherford: The Who spolu přece jen nějakou dobu hráli, my jsme společně nestáli na pódiu deset let. V tomhle ohledu jsou na tom Police podobně jako my... Nevím, těžko říct, ale možná jsme začali pociťovat nějaký neklid, nutkání to zase zkusit, dokud jsme ještě zdraví.
Jaké to bylo zase po tolika letech? Změnila se mezi vámi vzájemná chemie, museli jste řešit nějaké resty z minulosti?
Mike Rutherford: Lidi se často ptají, kdo komu zavolal první, jako kdybychom nebyli od poloviny devadesátých let vůbec v kontaktu. Tak to ale není. Neměli jsme Philovi nijak za zlé, že pokračoval sám. Udržovali jsme v mezičase vzájemný kontakt, byli jsme normálními přáteli, takže když jsme potom zase stáli na pódiu, chemie mezi námi byla stejná jako kdysi. Příjemný pocit.
A kdo komu tedy zavolal? Ve smyslu, co nakonec rozhodlo?
Tony Banks: Phil měl nabitější program než my, takže jsme museli čekat, až se uvolní. Mluvili jsme o tom ale všichni a já i Mike jsme do toho šli s velkou chutí. Bylo nakonec jen důležité najít ten správný čas, který by vyhovoval všem.
Pracujete na novém albu, anebo budete hrát jenom staré věci?
Mike Rutherford: Nic nového nemáme a nic neplánujeme. Budeme hrát věci ze stávajících alb. Je ale docela fajn jet na turné, aniž by člověk musel propagovat novou desku. Je to jiné a vlastně příjemnější, protože to člověku uvolňuje ruce. V minulosti jsme většinou museli hrát aspoň šest písniček z nové desky a těch šest oken máme teď volných, takže si můžeme víc vyhrát s tím, jak bude koncert postavený.
Máte nějaký koncept v tom, jaké písničky budete hrát? Je v tom nějaký vzkaz, anebo budete prostě hrát ty největší hity?
Tony Banks: Udělali jsme výběr, který je podle nás vyvážený, s ohledem na naši historii a našich šestnáct desek. Máme tam několik hitů, protože je lidé na koncertech budou chtít slyšet a my je budeme muset zahrát. Celkově je stavba koncertu docela propracovaná. Produkce, velká scéna, světla, obrazovky, to všechno do sebe zapadá. Vystoupení budou mít přesnou strukturu. Už jsme v tom hráli a zatím jsme nadšení.
Mike Rutherford: Co je na tomhle turné jiné, je výběr trochu těžších skladeb. Temnějších, instrumentálnějších. Je to docela příjemná změna, aspoň pro nás.
1967 – spolužáci Peter Gabriel a Tony Banks zakládají pětičlenné Genesis
Když jste teď zkoušeli, neřekli jste si, že byste dnes některé písničky napsali jinak? A stane se to ostatně teď během turné, že některé skladby budete hrát jinak?
Genesis v datech
1969 – vydávají debut From Genesis To Revelation (Od Genesis ke Zjevení)
1970 – album Trespass ve stylu artrocku, přichází Phil Collins a ve stejném roce také kytarista Steve Hackett
1974 – vychází ambiciózní dvojalbum Lamb Lies Down On Broadway, příběh Portoričana žijícího v New Yorku na cestě za vlastní identitou
1975 – Peter Gabriel odchází na sólovou dráhu
1976 – kapela hledá zpěváka, za mikrofon se překvapivě přesouvá Phil Collins
1977 – Odchází kytarista Steve Hackett, vzestup punku nutí kapelu psát kratší, chytlavější skladby
1979 – Collins se stěhuje do Vancouveru, aby zachránil rozpadající se manželství, po návratu natáčí Genesis desku Duke
1981 – vychází Collinsův sólový debut Face Value s hity jako In The Air Tonight
1986 – Genesis vydávají úspěšnou desku Invisible Touch a odmlčí se na pět let
1991 – Vychází album We Can't Dance, poslední s Collinsem
1996 – Po 25 letech Collins z kapely odchází
2006 – Banks, Collins a Rutherford oznamují turné Turn It On Again v příštím roce
Tony Banks: Budeme je hrát stejně, jak jsme je vždycky hráli. Do určité míry to očekávají i posluchači a odpovídá to tomu, jak je chceme hrát; menší změny tu nebo onde, ale žádné zásadní. Občas spojíme několik skladeb anebo jejich části do jednoho kusu, ale v drtivé většině případů se držíme původní verze. Já to ani nemám rád, když si člověk moc hraje s originální verzí písně. Irituje mě, když neslyším, na co jsem zvyklý a co mám rád. Typický příklad byl, když Sting přezpíval Roxane jazzovějším stylem. Strašně se mi to nelíbilo. Chci slyšet tu tvrdší verzi s rockovější kytarou, protože ta je pro tu skladbu strašně důležitá.
Mike Rutherford: Když teď hrajeme starší skladby, třeba ze 70. let, někdy člověka napadne, že by se mohl trochu odklonit, upgradovat to. Ale nejde to. Původní akordy i nástroje jsou příliš fundamentální a nejde je změnit, pokud to má stále dávat smysl.
Tony Banks: U skladeb Genesis je to tak, že jejich kompozice podmiňuje celé aranžmá. Takže když změníte tóny, změníte i kompozici a všechno kolem. Je to jako s klasickou hudbou: můžete ji různě interpretovat, ale noty jsou jednou dané.
Jak je to s plánovaným živým vystoupením s Peterem Gabrielem a Stevem Hackettem k albu Lamb Lies Down On Broadway?
Mike Rutherford: Setkali jsme se v listopadu 2005, abychom se o téhle myšlence pobavili, protože je to zajímavý projekt – udělat několik koncertů okolo alba, které vlastně nikdy naživo moc nefungovalo. Nemáme definitivní odpověď od všech, ale pořád to visí ve vzduchu jako možnost. Peter Gabriel pracuje na albu, které vyjde příští rok, takže do té doby je to zabité. Ale pak, kdo ví. Byla by zábava se tomu chvíli věnovat.
Tony Banks: Nikdy nevíme, kdy se do čeho pustíme, až do chvíle, než se do toho skutečně dáme. Protože se k tomu musí sejít pět chlápků a vždycky je někdo, komu se to zrovna nehodí. Ale zřejmě to uděláme, tipuju zhruba za dva za tři roky. Já s tím mám trochu problém, protože je to jen jedno album a věnovat se mu takhle specificky... Nevím třeba, jaké to osloví publikum, protože lidi si řeknou, bezva, Peter Gabriel společně s Genesis, to bych chtěl vidět. Ale pak přijdou a jediné, co uslyší, je jedno album z roku 1974, které je navíc pro fajnšmekry. Není to úplně běžná deska: je propracovaná a poměrně složitá.
V červenci budete vystupovat na koncertu Live Earth v Londýně, který má přitáhnout pozornost k problému globálního oteplování. Jaký podle vás mají podobné koncerty smysl?
Mike Rutherford: Cynický dokáže být každý. Podle mě stačí, že to přitáhne pozornost k nějakému problému, protože to je vždycky dobré. Tak to je, nic víc, nic míň. Vyčíslit smysl toho koncertu předem nejde.
Tony Banks: To je vždycky otázka, jestli a jak to pomůže. Já nevím. My jsme byli požádáni, abychom hráli, ten problém nás zajímá, tak zahrajeme a uvidíme. Loňský koncert Live8 podle mě vůbec nic nezměnil a stejně tak může dopadnout tahle akce. Ale taky nemusí. Třeba to Al Goreovi poskytne platformu, od které se odrazí a celé to někam povede.
Kritici koncertu říkají, že když se spočítají emise, které vyprodukují generátory pro techniku na scéně, a letadla, která kapely jako vás svezou do Londýna, poškodí se planeta víc, než se jí kampaní ulehčí.
Tony Banks: To je určitě pravda. Ale tohle lze namítnout vždycky.
Mike Rutherford: Podle mě se teď stalo módou kritizovat emise. Ačkoli nemůžete nikdy říct, že je chyba se nad tím zamýšlet, působí to na mě jako hon na čarodějnice. Tak to cítím.
Tony Banks: Ať udělá člověk cokoli, vždycky se objeví nějaká kritika. My jsme naštěstí stejně vzdáleni od obou táborů. Ve stejný den, kdy hrajeme v Londýně na koncertu Live Earth, máme večer vystoupení v Manchesteru a letíme tam; a druhý den letíme zase zpátky pokračovat v turné. Během celé šňůry spotřebujeme neuvěřitelné množství energie. Stojí to za to? Já nevím. Bez toho to nejde, takže člověk si pak musí položit takovéhle otázky.
Bono Vox se stal ikonou pomoci Africe, boje proti globálnímu oteplování atd. Chcete se vydat stejnou cestou? Cítíte jako slavná kapela, které není dvacet, tlak dát se do služeb podobným veřejným věcem?
Tony Banks: Já vůbec ne. Děláme to proto, že jsme byli požádáni a souhlasíme. Ale nejsme žádní misionáři. Já rozhodně nemám touhu být jako Bono nebo Sting. Někdy si naopak myslím, že účast takovýchhle lidí může ten apel oslabit, protože lidi nechtějí být vychovávaní zpěvákem popu, no ne? Ale takovýhle koncert může v nejhorším nepomoct a v nejlepším něco změnit. Což je podle mě fér.
Mike Rutherford: Ani já nemám takovou potřebu. Kdybych měl, už jsem v tom dávno. Prostě zahájíme jeden koncert v Londýně a pak pojedeme do Manchesteru, kde budeme taky hrát ještě ten večer. Bude to...
Tony Banks: …únavný.
Mike Rutherford: Jo, bude to dlouhý den.
