Film Jurský svět: Nadvláda křísí dinosaury i lidské hrdiny minulých filmů krkolomně a dlouho, skutečný život jim přitom vdechne jen tu a tam. Nicméně díky tomu, že komunikuje se začátkem celého jurského fenoménu, si dobývá jistou relevanci. Podobně svou existenční krizi nedávno řešili i noví Krotitelé duchů nebo Matrix.
Ve společném příběhu se scházejí hrdinové obou úspěšných filmových projektů založených na atraktivním nápadu Michaela Crichtona (respektive sira A. C. Doylea) konfrontovat lidstvo s prehistorickými dravci. Krotitel dinosaurů Owen (Chris Pratt) a jeho přítelkyně, někdejší manažerka dinosauřího parku Claire (Bryce Dallas Howardová), tedy hrdinové mladší filmové série Jurský svět, se tentokrát potkají s postavami, které v roce 1993 v režii Stevena Spielberga odstartovaly fenomén Jurský park: s paleobotaničkou Ellie (Laura Dernová), paleontologem Alanem (Sam Neill) či svérázným filozofem Ianem (Jeff Goldblum). Nostalgii je tedy učiněno zadost, zvlášť když příběh ještě dopřeje Ellie a Alanovi na stará kolena nové romantické jiskření.
 |
Tím hlavním, nač se čeká, jsou ovšem opravdoví dinosauři a samozřejmě o ně ani tentokrát není nouze. Potíž je v tom, že po téměř třiceti letech od Jurského parku a řadě dalších pokračování má zubatá dinosauří tlama asi takový děsivý potenciál jako přijíždějící mašina bratří Lumierů. Nehledě k tomu, že ne každý režisér je Spielberg: při útoku tyranosaura na vozítko s dětmi z prvního filmu tuhne krev v žilách dodnes, tak sugestivně natočená scéna se ale v novince nevyskytuje. (Dost možná je to také tím, že se proměnila představa, co je snesitelné pro třináctileté diváky.) Z dinosauřího zuření se stalo spíš povinné a zdlouhavé cvičení a ani to, že se tentokrát dostaví gigantosaurus, diváka od zívnutí neuchrání.
Špatný den v Biosynu
I proto se Jurský svět: Nadvláda zřejmě snaží co nejvíc oddálit nezbytný střet lidí s ještěry ve vymezeném areálu. Zpočátku líčí svět, v němž už se stalo soužití s prehistorickými tvory běžnou součástí života. Nikdo se nediví, když v přírodě potká nějakého toho ptakoještěra. Přesto jsou ještě možná překvapení, také proto, že se zvířata stávají oběťmi různých nekalých rejdů. Například takové obří kobylky, které devastují pole a hrozí vyhubit lidstvo, jsou zjevně výsledkem genetické manipulace. Kupodivu zřejmě jediná osoba, kterou to znepokojuje, je osamělá paleobotanička Ellie. Pravdu se vydá hledat do sídla pokrytecké společnosti Biosyn, která zaměstnává jejího někdejšího parťáka Iana, a přibere s sebou i Alana.
Biosyn se nepoučil z dějin a buduje nové výzkumné centrum a prehistorickou rezervaci. Obzvláště pikantní je, že ta tentokrát není umístěna na odlehlý ostrov, ale doprostředka Evropské unie. Riskantní pokusy se odehrávají v italských Dolomitech a vstupní branou pro příchozí s ušlechtilými i nekalými úmysly je Malta, kde se například dá najít doupě pro pořádání dinosauřích zápasů nebo v ulicích zkoušet, zda je rychlejší velociraptor, či motocykl.
Do Biosynu míří i mladší hrdinové Owen a Claire, kteří se vydali po stopách své unesené schovanky, čtrnáctileté klonované dívky, jež s nimi tajně vyrůstala. (Genetičtí manipulátoři po ní pasou z důvodů, jež si vyžádají mimořádně bizarní vysvětlení.)
Jurský svět: Nadvláda USA 2022 Režie: Colin Trevorrow Premiéra 9. 6. |
Setkání tolika (a několika dalších) kladných postav nemůže zlosynům z Biosynu přinést nic dobrého. Vypukne očekávaný chaos, gigantosaurus si brousí zuby a řve, všude hoří, na hodinkách zbývá do konce filmu ještě neuvěřitelná doba, a přeživší lidé si nakonec zase uvědomí, jak důležité je pečovat o rovnováhu ekosystémů.
Příkladná letkyně
Na podobné úrovni jsou další sdělení, která Jurský svět: Nadvláda přináší – totiž neříká nic, o čem by nás Hollywood ještě nepoučil. Už nějakou dobu například víme, že postavy černé pleti jsou zásadně kladné, co naplat, že to trochu kazí napětí. Také je jasné, že je dobré (ne-li nutné) začlenit do příběhu nějaký opravdu přitažlivý vzor pro menšiny: například fenomenální černošskou lesbickou pilotku, která povolání zdědila po matce; má vytříbené morální cítění, ale je také odbojná a nezávislá a v obouchaném letadle provozuje sporné kšefty, což jí lze snadno odpustit při vědomí, že musí podporovat rodinu a z platu standardní letkyně to zkrátka neutáhla.
Trevorrowův snímek nepřichází se žádnou zásadní překážkou, kvůli níž by jurský fenomén nemohl případně pokračovat. Ale dělá dost pro to, aby po tom nikdo už příliš nebažil.
