Pondělí 23. května 2022, svátek má Vladimír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

GLOSA: Byli popoví bossové 80. let mafiáni? Ať odpovědí nezaujatí historikové

Předávání Zlaté desky Supraphonu Karlu Gottovi (zleva Karel Gott, Ladislav Štaidl, Karel Svoboda, Felix Slováček) foto: Pavel Khol

V neděli zemřel Ladislav Štaidl. V té souvislosti se na nejrůznějších fórech probírala nejen jeho minulost v roli skladatele hitů hlavně pro Karla Gotta a také dlouholetého kapelníka jeho orchestru, ale i úloha na scéně populární hudby zejména v 70. a 80. letech jaksi en bloc.
  13:43

I v tom se potvrdila kontroverzní pověst tohoto hudebníka. Na jedné straně byl například vyzdvihován jeho dobrý čich na muzikanty (ten lze těžko zpochybnit, orchestrem Ladislava Štaidla skutečně prošla řada kvalitních hudebníků, včetně takových, jejichž předchozí doménou byly jiné žánry než pop, tedy zejména jazz a rock). Někteří pamětníci vzpomínali na Štaidlovo gentlemanství, někteří jej dokonce neváhali označit za aristokrata.

Na snímku z 29. října 2007 je Ladislav Štaidl (vlevo) s Karlem Gottem v Grand...
Na archivním snímku z 2. září 1983 zleva zpěvák Karel Gott, Ladislav Štaidl,...

Na druhé straně byla připomínána jeho účast na ne zrovna chvályhodných záležitostech typu Gottovy „cvičné“ emigrace nebo takzvané Anticharty. A v neposlední řadě to, že Štaidl patřil k těm několika vyvoleným, kteří se svými „stájemi“ plně opanovali mediální prostor 70. a 80. let a přes jejich hradbu bylo prakticky nemožné se dostat.

Společně s Františkem Janečkem, Karlem Vágnerem a Petrem Hannigem vlastně zastupovali (a jako kapelníci a skladatelé svými písněmi zásobovali) téměř všechny, kteří byli vidět na obrazovkách televize nebo slyšet z rádia.

Bylo by zajímavé se o praktikách v zákulisí středního proudu české populární hudby dozvědět víc. Bez drbů a osobních denunciací, nejlépe z pera nezaujatých historiků, pro které bude normalizační popová scéna jen materiálem k výzkumu, ne polem k osobnímu boji, nebo snad dokonce pomstě.

Bylo by to namístě už proto, že o praktikách mužů, které se leckdo nerozpakuje označit za popové mafiány, vypráví vlastně vesměs jen ústně předávaná mytologie. Často zábavná, často i mrazivá, ale stále jen mytologie, bez dokladů a faktických argumentů.

Je celkem pochopitelné, že přímým pamětníkům se do nějakého odhalování minulosti moc nechce. Ti, kteří byli s režimem plně konformní, neřkuli patřili přímo do oněch jmenovaných stájí hlavních hudebních bossů, si těžko budou kálet do hnízda vlastní osobní historie.

Z těch, kteří stáli na opačné straně pomyslné barikády, zase může často mluvit neopodstatněná, byť do jisté míry pochopitelná zášť. A třetí skupina „svědků“, těch, kteří by třeba mohli poskytnout relevantní informace, už není mezi námi.

Nezaujaté dějiny českého popu jsou tedy skutečnou výzvou pro historiky. Je nejvyšší čas začít. Od sametové revoluce to je třicet let a pamětníci 70. a 80. let rozhodně nemládnou.

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Mohlo by vás zajímat