Národní divadlo si zařazením této inscenace stanovilo mimořádně náročný úkol. Adaptaci Hindemithovy hry se zpěvy Tuttifäntchen z roku 1922 na text Hedwigy Michelové a Franzisky Beckerové avizuje jako vánoční fantazii se zpěvem, tancem a s loutkami pro dětské a rodinné publikum – s doporučením od pěti let.
Děti jsou ovšem přísné a nesmlouvavé publikum, bezprostředně reagují a také netvoří jednolitou skupinu – zkušenosti předškoláků a, řekněme, deváťáků jsou diametrálně odlišné. Trefit se do jejich vnímání, dnes navíc tolik odlišného od 20. let minulého století, kdy Tuttifäntchen vznikl, není snadné.
„Spolurecenzentkou“ premiéry je tak moje šestiletá vnučka, která pohádky stále ještě hltá a má v už opeře za sebou nadšení z Čerta a Káči nebo Rusalky.
