Neděle 14. dubna 2024, svátek má Vincenc
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Iggy Pop krásně stárne. Kmotrovi punku přispěli na novém albu mladíci

Iggy Pop (Metronome festival, 25. června 2016) foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Iggy Pop vydal nové album Every Loser a zase jednou překvapil i nepřekvapil zároveň. Udělal sice něco, co se moc nečekalo, ale ve skutečnosti to působí jako ta nejpřirozenější věc pod sluncem. Což je nejspíš zásluha muže v pozadí, čím dál slavnějšího a úspěšnějšího producenta Andrewa Watta.
  5:00

O Popově neodbytném sklonu překvapovat se mluví už minimálně patnáct let, od doby, kdy vydal první ze svých šansonově-jazzových alb Préliminaires (2009), to druhé s názvem Après následovalo o tři roky později. Tehdy už leckdo dělal nad někdejším punkerem křížek, těm nejoddanějším fanouškům se zdálo, že se jejich Iggy odrodil, a to navzdory tomu, že paralelně se zpěvákovou sólovou drahou fungovala jeho kapela The Stooges, jež své pověsti jednoho z hlavních kořenů punkové revoluce dělala čest.

Rockery Iggy Pop potěšil v roce 2016 albem Post Pop Depression, natočeným v produkce kytaristy Joshe Hommeho z kapely Queens of the Stone Age. Povedlo se jim něco dost neuvěřitelného: připomenout náladu Popovy tvorby z druhé poloviny sedmdesátých let, kdy se potloukal se svým „bratrem v průšvihu“ Davidem Bowiem po berlínských zapadácích a v jeho produkci natočil první dvě skvělá alba své sólové kariéry The Idiot a Lust for Life. Ovšem Post Pop Depression nebyl žádný „pajc“, převzata byla atmosféra písní, použity prvky aranžmá i zvuku, jinak ale šlo o naprosto soudobou rockovou desku. Kterou, mimochodem, Iggy Pop proklamoval jako svoji poslední. Na což patrně zapomněl při svém následném turné, v jehož rámci se zastavil i na našem festivalu Metronome Prague.

A následovala opět „překvápka“. Třeba EP s elektronickými čaroději Underworld nebo (dnes už) předposlední album Free, na kterém s o dvě generace mladšími experimentujícími hudebníky, kytaristkou říkající si Noveller a trumpetistou Leronem Thomasem vytvořil zajímavý elektronicko-minimalistický svět, který sice zdaleka neukázal to, v čem je Iggy Pop nejlepší a nejzajímavější, ale jako pozoruhodný pokus šlápnout zase trochu jinam a neustrnout jej lze rozhodně hodnotit pozitivně. A k tomu všemu musíme připočítat ještě spoustu dalších, mnohdy překvapivých spoluprací nebo příspěvků do různých projektů.

Přes svoji masku zapšklého punkového důchodce totiž Iggy Pop není z těch, kteří by se o svůj hlas nechtěli – mají-li zajímavou pozvánku – podělit. Jako třeba na různých „poctách“, na nichž se často scházejí i dost bizarní kombinace účinkujících. Že se interpretací písně European Son Iggy Pop podílel spolu s kytaristou Matthewem Sweeneym na poctě kapele Velvet Underground, to příliš nepřekvapí. Ale Popova zaříkávačská verze songu Leonarda Cohena You Want It Darker, jež je jedním z nejlepších příspěvků na loňské cohenovské poctě Here It Is, to už za obzvláštní pozornost stojí.

Punk i s nadhledem

Jestliže se tedy v souvislosti s novým Popovým albem Every Loser opět mluví o překvapení, jak tomu máme rozumět? Překvapuje pětasedmdesátiletý zpěvák už jen tím, že se byl schopen „rozhoupat“ a natočit novou více než půlhodinu hudby, konkrétně jedenáct nových písniček? To jistě ne, Pop koncertuje kontinuálně, jak můžeme zjistit „na dvě kliknutí“ na internetu. A rozhodně nepůsobí o nic vyčerpaněji než o pár let dříve (skoro by se chtělo říct, že vlastně dnes vypadá líp než v některých hodně divokých letech, kdy mu bylo o víc než polovinu méně).

Ne, hlavním překvapením pro řadu komentátorů i řadových posluchačů je, že Iggy Pop přišel s deskou, kterou můžeme, pravda, s jistou nadsázkou, nazvat „punková“. Člověk by asi neudělal chybu, kdyby dal ruku do ohně za to, že hlavním strůjcem ladění tohoto alba je producent Andrew Watt. Mladý muž, jemuž patří současnost a lze předpokládat, že i budoucnost. Minimálně tak dlouho, dokud „bude kde brát“ mezi rockovými veterány. Vloni se blýskl skvělými alby Earthling Eddieho Veddera (ano, i frontman Pearl Jam už mezi zasloužilé pamětníky patří) a Patient Number 9 Ozzyho Osbournea.

Obě desky náleží v rámci mainstreamového rocku k tomu nejlepšímu, co v roce 2022 vyšlo, a v mnohém je to právě Wattova zásluha. Má obrovský dar stavět na hlavních pozitivech každého zpěváka, se kterým pracuje, dokáže dodat výborné muzikanty, kteří spolehlivě odehrají, co jim autoři (většinou – jako právě na Every Loser – on sám společně se zpěvákem) napíší, a dají do toho navrch osobní šťávu a moderní sound, který si zachovává „vintage“ prvky, ale ve skutečnosti nepopírá současnost.

Základ Popovy nové doprovodné kapely tvoří kytarista a zde i klávesista Josh Klinghoffer známý z desetiletého členství v Red Hot Chili Peppers, bubeník téže kapely Chad Smith a basista Duff McKagan, který si udělal jméno především v Guns N’ Roses. A producent Smith (který také na nahrávce hraje na všechny myslitelné nástroje) je též mistr ve zvaní zajímavých hostů na nahrávky svých koní. V tomto případě to jsou například kytarista Jane’s Addiction Dave Navarro, kytarista Pearl Jam Stone Gossard nebo nedávno zemřelý bubeník Foo Fighters Taylor Hawkins.

Album je tedy považováno za „punkové“. Skutečně, první singl Frenzy, který je zároveň otvírákem alba, v tomto stylu odsýpá bezmála čítankově. A týká se to i několika dalších songů, někdy i takových, které přidávají k punku jinde nevídaný vtip, jako třeba skladba Neo Punk, v níž si Iggy Pop utahuje z těch, kteří si z někdejšího rebelství udělali dobrý byznys.

Přestože je skvělé opět slyšet Popa v jeho nejpřirozenější, „řvavé“ poloze, vlastně nejlepší písně alba jsou takové, které z punku vybočují. Jasnou ozdobou desky je například Morning Show, skoro až folkrocková výpověď o stárnutí. Nebo písně Strung Out Johnny a Comments, které ukazují na berlínská „Bowie Years“ (jak zněla nedávno vydaná kompilace popových nahrávek ze „sedmdesátek“).

Album Every Loser tedy vlastně není punkové v pravém slova smyslu, je členité, ukazuje různé polohy stále mimořádně charismatického zpěváka, který si může dovolit ten luxus dělat si to, co chce. A to je krásný způsob stárnutí.

Autor:

Pylová sezóna: Jak poznat alergii u svých dětí?
Pylová sezóna: Jak poznat alergii u svých dětí?

Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na běžné, obecně neškodné látky v okolním prostředí. Taková látka, která vyvolává alergickou...