* LN Spousta herců si úzkostlivě chrání své soukromí a zdráhá se poskytovat rozhovory. Přitom si vybrali profesi, která z nich dělá „veřejný majetek“. Není to podle vás paradoxní?
Svým způsobem ano, ale snažte se to pochopit. Také se v rozhovorech vyhýbám osobním otázkám. Mám pro to dobrý důvod. Vpodstatě jsou jen dvě témata, o nichž jsem schopný kompetentně hovořit: jaké to je být hercem, protože přemýšlením o herectví jsem strávil podstatnou část svého života, a jaké to je být homosexuálem, protože to řeším celý život. O ničem jiném ze svého soukromí nemluvím. Navíc opravdu nerad mluvím o sobě, mnohem raději mluvím o své práci. Tohle vám řekne spousta herců.
* LN Zrovna sexuální orientace je velmi intimní věc a vy jste ochotný o ní mluvit velmi otevřeně...
Protože to s herectvím velmi úzce souvisí. Homosexuálové mé generace za sebou mají hodně krušné období, homosexuální vztah, který by uspokojil vášně a emoce, byl zákonem zakázaný. Když člověk zjistil, že by mohl mít herecký talent, byla to pro něj do určité míry cesta, jak své emoce odventilovat. Přijít na scénu a všechno to tam ze sebe vydat... Taková je teorie. Našel by se ale i ryze praktický důvod. Stal jsem se hercem, protože jsem slyšel, že se kolem divadla točí spousta homosexuálů, a tohle byla cesta, jak se s nimi stýkat. Když mi bylo dvacet, byl sex dvou osob stejného pohlaví ilegální. Změnilo se to až o řadu let později. Do té doby jsem mnohokrát riskoval, že mě budou kvůli homosexualitě stíhat, nebo že mě dokonce zavřou. Třeba Dirk Bogard se ke své homosexualitě nikdy otevřeně nepřiznal, i mně to trvalo řadu let -žili jsme pod hrozným tlakem.
* LN Může být nějaká souvislost mezi touto společenskou determinací a tím, že jste hrál řadu záporných postav? Dokázal jste k nim třeba snáz najít cestu?
Hrál jsem pár opravdu špatných lidí, Richarda III., nacistu, na divadle Macbetha nebo Jaga, ten je možná z těch všech zmetků vůbec nejhorší. Předpoklad, že najdete cestu k těmhle postavám, je v ochotě hledat příčiny jejich jednání. Jednoduše musíte vědět, proč jsou takoví, jací jsou, proč dělají to, co dělají. Jestliže jsem se něco od herectví naučil, tak to, že nikdo není jednoznačně špatný. Jsou jen lidé, kteří dělají špatné věci. Jejich činy mohu odsoudit, ale je samotné ne. Hrál jsem tyhle postavy rád, bylo to úžasné a těžké zároveň.
* LN Proč přijme shakespearovský herec roli v komiksu, jako je X-Men?
Nemám důvod se dívat na filmovou zábavu skrz prsty. Pokud mě scénář ničím nezaujme, vůbec o nabídce neuvažuji, ale když je tam téma a nějaké sdělení, stojí to za úvahu. X-Meni mohou působit jako takový půvabný nesmysl o bytostech se zvláštními schopnostmi. Ale ta komiksová předloha vznikala před čtyřiceti lety jako reflexe tehdejší sociální reality. X-Meni byli oblíbenou četbou hlavně mezi černochy, Židy nebo homosexuály. Řada z tehdejších problémů ale přetrvala do dneška. Každý, kdo se někdy cítil nepatřičně, nechtěně, méněcenně, prostě jako mutant, se v tom příběhu najde.
* LN Padoucha hrajete v X-Menech i v Šifře mistra Leonarda, Gandalf z Pána prstenů je ve vaší filmografii takřka výjimka, to je veskrze kladný hrdina.
To byla nejen výjimečná role, ale i výjimečný film. Není úplně běžné najít film, jako je Pán prstenů, kde je devět přátel, kteří se všichni snaží najít cestu k dobru. Gandalf sice působí jako nesmrtelný nadčlověk, ale když si řeknete, že je to chlapík, který rád kouří dýmku, rád se napije a je schopný kvůli svým kumpánům ujít takovou štreku, tak vám začne připadat jako nesmírně milý a sympatický -byť poněkud excentrický - chlapík. I ke kladným postavám si člověk musí nějaký čas hledat cestu.
* LN Hrál jste ve velkých hollywoodských produkcích, ale i malých nezávislých filmech. V čem je při natáčení nejmarkantnější rozdíl?
V cateringu. Množství jídla je obvykle úměrné velikosti filmu. Upřímně mě překvapilo, kolik jídla je člověk schopný sníst. Neplatí to ani tak pro herce, jako pro štáb.
* LN Při natáčení Šifry mistra Leonarda se toho muselo sníst opravdu hodně. Tenhle film byl kritizován církví dlouho předtím, než se dostal do kin. Jak se na to díváte z pohledu člověka, který se na projektu podílel?
Vidím to asi takhle. Církev má neustále problémy s homosexuály. Teoreticky by se jim tedy Brownova verze, že měl Ježíš Kristus ženu a potomky, měla zamlouvat. Měli by alespoň pádný důkaz, že Kristus nebyl homosexuál.
* LN To je ale spíš takový bonmot...
Jistě, ale reakce na film i Brownovu knihu si o to koledují. Lidé totiž porovnávají neporovnatelné. Takové ty řeči, zda Šifra mistra Leonarda otřese křesťanskou vírou... Vždyť to jsou nesmysly. Ve filmovém průmyslu je to ještě markantnější. Třeba velké blockustery nemají vůbec nic společného s malými nezávislými filmy. Kdyby to byly knížky, lidi by ani nenapadlo je srovnávat, prostě by byly v knihkupectví v úplně jiných regálech. Do značné míry je to způsobeno všemi těmi propagačními akcemi, které se kolem velkých filmů dělají. Myslím, že by mohl hodně změnit internet, prostě by se dal film do oběhu na internetu a hotovo. Pro kinematografii by to znamenalo určitou svobodu. Teď nemluvím o lidech, kteří si na tom namastí kapsy, ačkoli peníze prostě musejí kolovat. Ale většinu herců pořád ještě víc zajímá výměna myšlenek než výměna peněz.
* LN Nebyla by to škoda sledovat filmy jen na malé obrazovce počítače?
U filmů, které nejsou dělané na efekt, mi malá obrazovka nevadí. Viděl jsem takhle film Capote a byl jsem nadšený. Tuhle mi volala moje kamarádka Judi Dench, že viděla v letadle mého Richarda III. a moc se jí líbil. Důležitější než velikost obrazovky mi připadá něco jiného: pro film platí totéž co pro divadlo, měli bychom ho sledovat spolu s jinými lidmi. Zkušenost sdíleného zážitku je nenahraditelná.
* LN V Cannes se na film dívá najednou i patnáct set lidí. Řada herců ale tenhle festival kritizuje, připadá jim jako zoo, jaký dojem si odsud odvezete vy?
Na Cannes oceňuju hlavně to, že je tu pozornost upřená víc na režiséry než na herce. Všude se píše a říká: „film Bretta Ratnera“ nebo „film Rona Howarda“, což je naprosto správné. Režisér je ten, který zodpovídá za výsledek. Když je film dobrý, tak by měl sklízet slávu on.
* LN Který ze dvou filmů, které prezentujete v Cannes, je vám bližší, Howardova Šifra mistra Leonarda, nebo Ratnerovo třetí pokračování X-Menů?
... Pán prstenů.
* LN Co vás po všech těch letech strávených na jevišti a před kamerou dokáže na vaší profesi nadchnout?
Největší půvab herectví je podle mne v tom, že můžete dělat věci, ke kterým byste se v normálním životě nikdy nedostali. A když to rozšířím na svou konkrétní situaci: můžete to dělat i v době, kdy už byste měl být za normálních okolností v důchodu. To jsou skutečné důvody, proč je člověk hercem. Prostě vás baví a zajímá ten člověk, kterého hrajete - rozhodně víc než velikost rozpočtu filmu. Ať už je na něj hodně nebo málo peněž, vy se stejně musíte soustředit na práci a podat ten nejlepší výkon. U divadla je to úplně stejné. Navíc mám šanci se pořád něco nového učit. Teď se třeba chystám na Krále Leara v divadle Old Vic. To bude zase docela nová zkušenost. Ale vůbec mi nevadí, když si mě lidé budou jednou provždy pamatovat jako Gandalfa. Až jednou umřu, tak řeknou: „Zemřel Gandalf.“ A ne: „Zemřel Macbeth.“ Prostě Gandalf. A tak je to v pořádku.
Svým způsobem ano, ale snažte se to pochopit. Také se v rozhovorech vyhýbám osobním otázkám. Mám pro to dobrý důvod. Vpodstatě jsou jen dvě témata, o nichž jsem schopný kompetentně hovořit: jaké to je být hercem, protože přemýšlením o herectví jsem strávil podstatnou část svého života, a jaké to je být homosexuálem, protože to řeším celý život. O ničem jiném ze svého soukromí nemluvím. Navíc opravdu nerad mluvím o sobě, mnohem raději mluvím o své práci. Tohle vám řekne spousta herců.
* LN Zrovna sexuální orientace je velmi intimní věc a vy jste ochotný o ní mluvit velmi otevřeně...
Protože to s herectvím velmi úzce souvisí. Homosexuálové mé generace za sebou mají hodně krušné období, homosexuální vztah, který by uspokojil vášně a emoce, byl zákonem zakázaný. Když člověk zjistil, že by mohl mít herecký talent, byla to pro něj do určité míry cesta, jak své emoce odventilovat. Přijít na scénu a všechno to tam ze sebe vydat... Taková je teorie. Našel by se ale i ryze praktický důvod. Stal jsem se hercem, protože jsem slyšel, že se kolem divadla točí spousta homosexuálů, a tohle byla cesta, jak se s nimi stýkat. Když mi bylo dvacet, byl sex dvou osob stejného pohlaví ilegální. Změnilo se to až o řadu let později. Do té doby jsem mnohokrát riskoval, že mě budou kvůli homosexualitě stíhat, nebo že mě dokonce zavřou. Třeba Dirk Bogard se ke své homosexualitě nikdy otevřeně nepřiznal, i mně to trvalo řadu let -žili jsme pod hrozným tlakem.
* LN Může být nějaká souvislost mezi touto společenskou determinací a tím, že jste hrál řadu záporných postav? Dokázal jste k nim třeba snáz najít cestu?
Hrál jsem pár opravdu špatných lidí, Richarda III., nacistu, na divadle Macbetha nebo Jaga, ten je možná z těch všech zmetků vůbec nejhorší. Předpoklad, že najdete cestu k těmhle postavám, je v ochotě hledat příčiny jejich jednání. Jednoduše musíte vědět, proč jsou takoví, jací jsou, proč dělají to, co dělají. Jestliže jsem se něco od herectví naučil, tak to, že nikdo není jednoznačně špatný. Jsou jen lidé, kteří dělají špatné věci. Jejich činy mohu odsoudit, ale je samotné ne. Hrál jsem tyhle postavy rád, bylo to úžasné a těžké zároveň.
* LN Proč přijme shakespearovský herec roli v komiksu, jako je X-Men?
Nemám důvod se dívat na filmovou zábavu skrz prsty. Pokud mě scénář ničím nezaujme, vůbec o nabídce neuvažuji, ale když je tam téma a nějaké sdělení, stojí to za úvahu. X-Meni mohou působit jako takový půvabný nesmysl o bytostech se zvláštními schopnostmi. Ale ta komiksová předloha vznikala před čtyřiceti lety jako reflexe tehdejší sociální reality. X-Meni byli oblíbenou četbou hlavně mezi černochy, Židy nebo homosexuály. Řada z tehdejších problémů ale přetrvala do dneška. Každý, kdo se někdy cítil nepatřičně, nechtěně, méněcenně, prostě jako mutant, se v tom příběhu najde.
* LN Padoucha hrajete v X-Menech i v Šifře mistra Leonarda, Gandalf z Pána prstenů je ve vaší filmografii takřka výjimka, to je veskrze kladný hrdina.
To byla nejen výjimečná role, ale i výjimečný film. Není úplně běžné najít film, jako je Pán prstenů, kde je devět přátel, kteří se všichni snaží najít cestu k dobru. Gandalf sice působí jako nesmrtelný nadčlověk, ale když si řeknete, že je to chlapík, který rád kouří dýmku, rád se napije a je schopný kvůli svým kumpánům ujít takovou štreku, tak vám začne připadat jako nesmírně milý a sympatický -byť poněkud excentrický - chlapík. I ke kladným postavám si člověk musí nějaký čas hledat cestu.
* LN Hrál jste ve velkých hollywoodských produkcích, ale i malých nezávislých filmech. V čem je při natáčení nejmarkantnější rozdíl?
V cateringu. Množství jídla je obvykle úměrné velikosti filmu. Upřímně mě překvapilo, kolik jídla je člověk schopný sníst. Neplatí to ani tak pro herce, jako pro štáb.
* LN Při natáčení Šifry mistra Leonarda se toho muselo sníst opravdu hodně. Tenhle film byl kritizován církví dlouho předtím, než se dostal do kin. Jak se na to díváte z pohledu člověka, který se na projektu podílel?
Vidím to asi takhle. Církev má neustále problémy s homosexuály. Teoreticky by se jim tedy Brownova verze, že měl Ježíš Kristus ženu a potomky, měla zamlouvat. Měli by alespoň pádný důkaz, že Kristus nebyl homosexuál.
* LN To je ale spíš takový bonmot...
Jistě, ale reakce na film i Brownovu knihu si o to koledují. Lidé totiž porovnávají neporovnatelné. Takové ty řeči, zda Šifra mistra Leonarda otřese křesťanskou vírou... Vždyť to jsou nesmysly. Ve filmovém průmyslu je to ještě markantnější. Třeba velké blockustery nemají vůbec nic společného s malými nezávislými filmy. Kdyby to byly knížky, lidi by ani nenapadlo je srovnávat, prostě by byly v knihkupectví v úplně jiných regálech. Do značné míry je to způsobeno všemi těmi propagačními akcemi, které se kolem velkých filmů dělají. Myslím, že by mohl hodně změnit internet, prostě by se dal film do oběhu na internetu a hotovo. Pro kinematografii by to znamenalo určitou svobodu. Teď nemluvím o lidech, kteří si na tom namastí kapsy, ačkoli peníze prostě musejí kolovat. Ale většinu herců pořád ještě víc zajímá výměna myšlenek než výměna peněz.
* LN Nebyla by to škoda sledovat filmy jen na malé obrazovce počítače?
U filmů, které nejsou dělané na efekt, mi malá obrazovka nevadí. Viděl jsem takhle film Capote a byl jsem nadšený. Tuhle mi volala moje kamarádka Judi Dench, že viděla v letadle mého Richarda III. a moc se jí líbil. Důležitější než velikost obrazovky mi připadá něco jiného: pro film platí totéž co pro divadlo, měli bychom ho sledovat spolu s jinými lidmi. Zkušenost sdíleného zážitku je nenahraditelná.
* LN V Cannes se na film dívá najednou i patnáct set lidí. Řada herců ale tenhle festival kritizuje, připadá jim jako zoo, jaký dojem si odsud odvezete vy?
Na Cannes oceňuju hlavně to, že je tu pozornost upřená víc na režiséry než na herce. Všude se píše a říká: „film Bretta Ratnera“ nebo „film Rona Howarda“, což je naprosto správné. Režisér je ten, který zodpovídá za výsledek. Když je film dobrý, tak by měl sklízet slávu on.
* LN Který ze dvou filmů, které prezentujete v Cannes, je vám bližší, Howardova Šifra mistra Leonarda, nebo Ratnerovo třetí pokračování X-Menů?
... Pán prstenů.
* LN Co vás po všech těch letech strávených na jevišti a před kamerou dokáže na vaší profesi nadchnout?
Největší půvab herectví je podle mne v tom, že můžete dělat věci, ke kterým byste se v normálním životě nikdy nedostali. A když to rozšířím na svou konkrétní situaci: můžete to dělat i v době, kdy už byste měl být za normálních okolností v důchodu. To jsou skutečné důvody, proč je člověk hercem. Prostě vás baví a zajímá ten člověk, kterého hrajete - rozhodně víc než velikost rozpočtu filmu. Ať už je na něj hodně nebo málo peněž, vy se stejně musíte soustředit na práci a podat ten nejlepší výkon. U divadla je to úplně stejné. Navíc mám šanci se pořád něco nového učit. Teď se třeba chystám na Krále Leara v divadle Old Vic. To bude zase docela nová zkušenost. Ale vůbec mi nevadí, když si mě lidé budou jednou provždy pamatovat jako Gandalfa. Až jednou umřu, tak řeknou: „Zemřel Gandalf.“ A ne: „Zemřel Macbeth.“ Prostě Gandalf. A tak je to v pořádku.
