Český komiks vyhrál další bitvu

Po trilogii o Aloisi Nebelovi je to už druhý český komiks slavící komerční úspěch. Jakkoli za ním stojí i příznivá cena, jde především o poctivé vyprávění pro každého. Po dvou týdnech je kniha v obchodech vyprodaná a připravuje se dotisk.

Práce na ní byla novou zkušeností nejen pro pamětníky a rozhlasové scenáristy uvyklé vyprávět slovem, ale i pro o dvě generace mladší komiksové kreslíře. Ti toho často o moderních dějinách příliš nevěděli, díky konkrétním příběhům jim ale začaly ožívat pod rukama. S jistou dávkou nadsázky lze říct, že první český dokumentární komiks splnil svůj úkol - přiblížit moderní dějiny širší společnosti a hlavně mladým - dokonce ještě dříve, než se dostal na pulty knihkupectví.

Potvrzeno Spiegelmanem

Třináct příběhů vycházejících ze skutečných osudů pamětníků, jež spojuje místo původu a doba - Československo let 1939 až 1989, pro komiks scenáristicky sepsal trojlístek novinářů Adam Drda, Daniel Bartoň a Mikuláš Kroupa z neziskové agentury Post Bellum soustředící se od roku 2001 na opomíjenou orální historii. Příběhy stovky pamětníků si už dříve mohli zájemci přečíst na internetových stránkách nebo slyšet v podobě rozhlasových dokumentů, tentokrát se Post Bellum rozhodlo pro na první pohled popovější verzi - komiks.

Médium, jež je v Česku stále tak trochu v plenkách, ale ve světě už dávno potvrdilo, že umí vyprávět nejen fiktivní příběhy superhrdinů, ale i závažná témata. Pulitzerovou cenou oceněný Maus (1986) Arta Spiegelmana či alba a sešity kreslíře a novináře Joe Sacca o palestinskoizraelském konfliktu či o občanské válce v bývalé Jugoslávii se staly kultovními.

Tak vysoko (alespoň podle doslovu) tým tvůrců Ještě jsme ve válce napoprvé nemířil, přesto odpověď, kterou od Spiegelmana dostal novinář Pavel Mandys na svou otázku, proč závažné téma právě formou komiksu, by jim nejspíš nebyla cizí.

„Komiks je unikátní v tom, že dokáže atakovat čtenáře přímo, a tedy velmi účinně. Lidé obvykle uvažují v malých jazykových útvarech... rozhodně ne košatou mluvou poezie a krásné literatury. Uvažujeme i v obrazech a nejsou to ani hologramy, ani fotografie, ale ideogramy, grafické znaky. Právě takové, jaké používá komiks. Když se to udělá dobře, může to být velmi silné a působivé,“ vysvětloval Spiegelman před osmi lety. A to se v tomto případě povedlo.

Zvlášť některé příběhy díky provedení svých kreslířů (obraz a jeho posloupnost je v komiksu důležitější než slova) zůstávají dlouho v paměti. Jedním z nich je v podání TOY_BOX osud Milušky Havlůjové, mladé matky, která se rozhodne pro nic menšího než neudávat, za což si odsedí dva roky těžkého žaláře zbavena možnosti vídat své dítě.

Kreslířka známá svou zálibou přenášet komiks do ulic (proto i přezdívka namísto jména) přesvědčivě navozuje kombinovanou technikou, často s jednou kontrastní barvou, ponurou atmosféru protektorátu a totality 50. let.

Cestou jemné dvoubarevné kresby připomínající fotografie tónované do slonové kosti se naopak vydává Tomáš Kučerovský v příběhu udavače Petra R. Pomyslnou papouščí masku, leitmotiv kresby, si konfident nasazuje, aby opakoval, co slyšel od estébáků, aby papouškoval sám sobě a svým blízkým jejich slova obhajoby své činnosti a postupně se v nich úplně ztrácí.

Superhrdinský komiks amerického typu může připomínat nejobsáhlejší příběh alba - Borské povstání. Dynamická kresba Petra Včelky a rychlé střihy jsou pro napínavé vyprávění z vězení plné akce výbornou volbou a nijak jej nevulgarizují.

Všichni výše zmínění kreslíři nejsou na české komiksové scéně nováčky, podobně jako deset jejich zbývajících kolegů. Většina z nich se veřejnosti představila před čtyřmi lety na výstavě Generace 0, z níž před rokem vyšla i stejnojmenná antologie. Ještě jsme ve válce je zároveň neplánovanou antologií 2 mladého českého komiksu, který je zase o krok dál.