infračervené kopie. To bylo zajímavé, ale chyběla mi k tomu fotokopie výsledného obrazu. Mnohem názornější bylo, když Ginevra de 'Benci (aspoň myslím) byla originální spolu s infračervenou kopií. O tom, že součástí výstavy byla místnost s virtuální realitou jsem se dozvěděla až zpětně z internetu. Zřejmě byl do ní vstup až z prostor pro vracení audioprůvodců a z toho mumraje jsme se snažili co nejrychleji vypadnout. A ještě upozornění: originály obrazů Dáma s hranostajem a Salvator Mundi, které uvádíte v článku, součástí výstavy nejsou.

Na výstavě jsem byla tuhle sobotu. Pro nás to bylo velké zklamání. Očekávali jsme komplexní pohled na Da Vinciho osobnost prezentovanou tak, jak známe výstavy např. z našeho Národního muzea. Neuvědomili jsme si, že Louvre je galerie. Čtyři temné sály zaplněné 170 originály, k nimž podrobné informace byly pouze na audioprůvodci, protože tištěný katalog byl v té tmě nepoužitelný, na mě zapůsobily stejně jako prohlídka Mony Lisy. Viděli jsme originál, ale reprodukce je zajímavější. Slavné náčrty a poznámkové deníky byly uložené ve vitrínách jak z minulého století. Počet návštěvníků byl sice regulován, ale u vitrín bylo tak narváno, že nebylo možné si jejich obsah prohlížet. Pohyb lidí kolem vitrín nebyl nijak regulován, takže jsme se mačkali a předbíhali různými směry. Občas jsem se bavila pozorováním některých návštěvníků, kteří si každý vystavený dokument fotili na mobil, snad aby se doma pořádně podívali. Místo slavných maleb jsme měli „zkoumat techniku“ prostřednictvím infračerven