Úterý 28. května 2024, svátek má Vilém
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Každý mě musí mít rád

Kultura

  10:11
Nízkorozpočtový snímek Juno se stal hitem festivalů, poté běžné distribuce a nakonec uspěl i na Oscarech. Podobnou cestu ke slávě a úspěchu ušel jiný vítěz z letošních Oscarů, muzikálová romance Once. Oba filmy mají společné to, že za „nehollywoodskou“ civilností a zdánlivým realismem nabízejí podobná klišé a schémata jako běžné americké velkoprodukce.

Lekce ze života. Představitelka hlavní role Ellen Pageová (vlevo) zametá nedostatky scénáře pod koberec. Film Juno je skoro celý její. foto: Falcon

Juno je epizodou v životě stejnojmenné šestnáctileté dívky, která se hned po prvním experimentování se sexem ocitla „v tom“. K potratu se neodhodlá, a tak s pomocí kamarádky najde vhodný pár k adopci. Navenek optimální řešení však začne drhnout - a jestli se Juno nepřiblížila k dospělosti a odpovědnosti už samotným těhotenstvím, musí k nim rozhodně dorůst teď.

Hlavně ne doopravdy
Skutečným životním dilematům se však film většinou obloukem vyhýbá. Odehrává se v útulném americkém maloměstě, kde jsou na sebe všichni ach tak milí a kde bývají přesahy do reality po zásluze potrestány: sestra od ultrazvuku, která se odváží poukázat na mladicky lehkovážný přístup k sexu, se dočká sprchy jedovatostí; jiné ženy, jež dívčino těhotenství automaticky neschvalují, jsou ukázány jako nesympatické matrony.

Juno má za rodiče zázračně chápající pár a odvržený otec jejího dítěte zůstává po ruce, kdyby se ho dívka rozhodla vzít na milost. Od scenáristky v podobě bývalé striptérky s pseudonymem Diablo Cody, jejíž sarkasmus je vyhlášený, by jeden čekal ostřejší munici.
Tu lze nalézt pouze v ironických hláškách, jež Juno trousí, kudy chodí, jakkoliv jsou evidentně nad její věkový rámec a situaci. Tím spíš je třeba vzdát hold představitelce titulní role, s níž film stojí a padá.

Nadaná Kanaďanka Ellen Pageová jako Juno zametá nedostatky scénáře pod koberec a sympatie publika na sebe prostě nemůže nestrhnout. Ten film je skoro celý její. Zbytek patří protagonistům adoptivních rodičů. Jason Bateman ukazuje Marka bez přikrášlení jako nedospělého „věčného kluka“ a doposud nijak výjimečná Jennifer Garnerová předvádí vynikající výkon coby stárnoucí Vanessa, jejíž perfekcionismus a touha po dítěti hraničí s posedlostí. Scény, v nichž Juno trpí ztrátou platonických iluzí o dospělých a Vanessa se těší z kopnutí svého budoucího dítěte, jsou výjimkami, kdy se film ze své standardně hezounké polohy vychýlí ke skutečným emocím.

Hezounký byl ostatně už debut režiséra Juno Jasona Reitmana Děkujeme, že kouříte. Satira na obsesi dnešní společnosti boje proti nikotinu a dalším neřestem byla ve skutečnosti pouhým dojákem o hledání společné řeči mezi otcem a synem.

„Když posloucháte Raw Power, všechno ostatní zní vyumělkovaně,“ poznamená Juno o jedné z klíčových desek amerického punku. Film tak sám ochotně nabídne zástupný symbol pro své slabiny. Přestože okatě cituje velká jména z dějin alternativní hudby (od Ramones přes Melvins až po Alice in Chains), která šla proti proudu, nezazní od zmíněných kapel téměř ani nota a hudební doprovod filmu zprostředkovávají líbivé odrhovačky písničkářky Kimye Dawson, jež hraničí s insitním uměním.

Jejich vyumělkovanost pak jen podtrhne zařazení skladby od skotských Belle&Sebastian, kteří jsou levou zadní vším, o co se Kimya tak urputně snaží. Podobné dvojice se dají snadno najít i ve světě filmu. Kdo hledá milou, zábavnou a neškodnou podívanou o dospívání, pro toho je Juno výtečnou volbou. Kdo by šel rád hlouběji, ať zkusí třeba rané filmy Lasseho Hallströma Můj život jako pes nebo Co žere Gilberta Grapea.

HODNOCENÍ LN ***
Juno (Juno) USA 2007
Scénář: Diablo Cody
Režie: Jason Reitman
Kamera: Eric Steelberg
Hudba: Mateo Messina
Hrají: Ellen Page, Michael Cera, Jennifer Garner, Jason Bateman, J. K. Simmons, Olivia Thirlby a další
Distribuce v ČR: Falcon
Premiéra: 16. 10. 2008