Kresby umučeného malíře. V Liberci vystavují dosud neznámé kresby Jaroslava Krále

Přestože je výstava zaměřena na kresby, v čele expozice instalované v Grafickém kabinetu jsou k vidění i tři Královy olejomalby. Koupající se dívky, Muž s lulkou a Tři dívky v bílém jako důkaz, že Jaroslav Král (1883-1942) po sobě zanechal rozsáhlé umělecké dílo, v němž oleje a kresby spolu úzce souvisejí.

Introvertní a tichý umělec

Celý život si Král zaznamenával do skicáře vše, co jej zaujalo. K většině obrazů (Marcela Macharáčková v katalogu malíře uvádí 545 olejů) si Král zhotovoval přípravné studie, v mnoha případech k nim existují i kresby. Výstavu sestavenou z privátní sbírky doplnili kurátoři Michaela Kubišová a Jan Štíbr ještě zápůjčkou dvou děl z Památníku Terezín, celkem je tu k vidění přes třicet prací.

Záběr Králova výtvarného projevu, ovlivněného neoklasicismem a kubismem, byl po obsahové stránce značně rozsáhlý. Autorova pozůstalost zahrnuje krajinné motivy, portréty, zátiší, akty.

V posledních letech svého krátkého života však aktivní člen několika levicových a uměleckých spolků lnul nejvíce k sociálním tématům a k výjevům, které se k nim vztahují. Patrné je to podle názvů děl, jež jsou součástí liberecké expozice – Žebračka, Pradleny, Skica k Tulákovi, Návrat z pole, Senoseč, Pískaři. V době, kdy se intenzivně zapojil do odboje, se častěji zabýval také vlasteneckými náměty. Rok před svojí deportací do Osvětimi, kde v plynové komoře zemřel, vytvořil emotivní olejomalbu nazvanou Píseň domova. Jako k mnoha jiným plátnům, také k tomuto si pečlivý malíř vytvořil nejprve kresbu, která je rovněž součástí rodinné zápůjčky. V Liberci je možné zhlédnout především Královy mistrně vyvedené ženské figury – Koupající se ženy, Spící ženy, Dvě ženy, Ženský akt, Postavy dvou žen, Po koupeli.

Introvertní a mimořádně tichý umělec se nikdy neoženil, ve svém díle však dovedl vzdát hold ženskému tělu citlivými tahy, jemnými liniemi, mnohdy dokonce jen náznaky, o to však s působivějším efektem. Kresby potvrzují, že Jaroslav Král byl na pražské uměleckoprůmyslové škole a později i na Akademii výtvarných umění v Praze učenlivým studentem. Na jeho tvorbu mělo mimo jiné vliv studium figurálního a ornamentálního kreslení u Jana Preislera a modelace aktu v ateliéru Stanislava Suchardy.

Na rozdíl od předcházející výstavy v Památníku Terezín nejsou v Liberci vystaveny v tak velkém počtu karikatury ze společenského prostředí, jimž vévodí básník František Halas, jehož žena Libuše byla malířovou švagrovou i múzou zároveň. Karikatury a portréty byly pro umělce často hlavním zdrojem obživy. Kurátoři se tentokrát více soustředili na představení autorovy klasické figurativní kresby, vitrínami s dokumenty zase akcentovali rodinné vazby, které v životě umělce hrály významnou roli.

Jaroslav byl nejstarší z pěti sourozenců, jejichž všestranné podpoře se vždy těšil a o které ještě dnes snacha malířova bratra i prasynovci hovoří s velkou úctou. Jejich zásluhou měl malíř svůj ateliér, sestra Marie mu vedla domácnost a celá rodina se i za cenu vlastního nebezpečí snažila osvobodit jej ze spárů gestapa.

Po malířově zatčení měl bratr Josef dokonce odvahu zazdít Jaroslavovy obrazy ve sklepě své brněnské vily, přestože byla až do konce války hlídána nacisty. Proto je také výstava doplněna i rodinnými fotografiemi, památníčkem umělcovy neteře Mileny s obrázkem od Jaroslava Krále, ale i telegramem z Osvětimi, oznamujícím matce úmrtí syna Jaroslava.