Začátek nutně připomene slavné Funny Games Michaela Hanekeho: rodinu na dovolené přepadnou a začnou terorizovat nezvaní návštěvníci. Tentokrát ale nejde o sadistické zlo pro zlo, čtveřice vetřelců (dva muži a dvě ženy) naopak tvrdí, že má velmi významný a dá se říci, že dokonce bohulibý úkol – snaží se zachránit lidstvo, kterému hrozí bezprostřední zkáza.
Cesta k odvrácení apokalypsy je ovšem poněkud zvláštní (nedá se nicméně říci, že by neměla vůbec žádnou biblickou inspiraci): po šťastné rodince dvou gayů a jejich adoptované dcerky se žádá oběť – život jednoho z nich. Pak bude zase všechno v pořádku. Musí ovšem jít o dobrovolný čin. Než se k němu rodina případně odhodlá, budou návštěvníci za drastických okolností vyvolávat varovné dílčí světové pohromy, které lze vzápětí sledovat v televizních zprávách. Samozřejmě to zní jako naprostý nesmysl.
Co je nám do lidstva?
Takto nastolenou situaci dokáže režisér za pomoci vesměs výborných herců (za zvláštní zmínku stojí výkon dětské herečky Kristen Cuiové) rozehrávat do nervydrásajících obrátek; staví přitom zejména na souboji racionálního a přirozeně citového postoje přepadených s jurodivým vizionářským nutkáním podivných poslů, vybavených jakýmisi hrozivými, na husitský způsob zrobenými zbraněmi. Z nich je jediný Redmond (Rupert Grint) skutečný násilník, ostatní jsou v podstatě mírumilovní lidé – zdravotní sestra Sabrina (Nikki Amuka-Birdová), kuchařka Ardiane (Abby Quinnová) i hromotlucký učitel Leonard (Dave Bautista).
NĚKDO KLEPE NA DVEŘEUSA 2023 Režie: M. Night Shyamalan Premiéra 2. 2. |
Přepadený pár Andrew (Ben Aldridge) a Eric (Jonathan Groff) musí stejně jako diváci horečně kalkulovat, jaká sekta či psychické postižení má nad nájezdníky moc. A přemýšlet (a někdy i nacházet vysvětlení), jak mohli záhadní pomatenci zkoordinovat svoji performanci s televizním vysíláním. Nakonec se to samozřejmě musí nějak rozetnout: spíš než o slibované shyamalanovské překvapení však jde o nevyhnutelné zklamání.
Než ale nastane, daří se režisérovi (a herci v jednom kulinárním televizním spotu) držet znepokojivé napětí, dokonce i navzdory nápadu, že se skupinka podivínů postupně sama likviduje. Je tu i jakýsi podnět k úvaze nad tím, zda a proč by si měli dělat starost o lidstvo ti, kdo od něj zakoušejí vesměs ústrky a vystačí si (aspoň zdánlivě) sami.
V žádné hlubokomyslné poselství však film Někdo klepe na dveře neústí a je dost těžké z něj vyčíst i jakékoli smysluplné ponaučení. Jedině snad další potvrzení toho, že vyznat se ve světě plném rozličných pravd, přesvědčení a agend je zkrátka peklo. Paradoxně však Shyamalanův snímek v tomto směru spíš (byť samozřejmě s nadsázkou) přikládá pod kotel.
Režisér, jemuž nikdy nelze vyčítat tuctovost, ve své kariéře předvedl osvěžující filmařské činy (Šestý smysl, Vyvolený, Rozpolcený) i rozpačité úlety. Někdo klepe na dveře se na této škále řadí kamsi k průměru, dost možná i proto, že tentokrát nejde o zcela původního (a tedy buď dráždivě originálního, nebo destruktivně svéhlavého) Shyamalana.
Námět k filmu poskytl knižní bestseller Paula Tremblaye a scénář nejprve napsali Steve Desmond a Michael Sherman, Shyamalan si jej až posléze upravil podle svého. Opatřil svůj film efektním odérem znepokojující podivnosti, smysl však jeho výtvor jenom imituje.
