čirá nenávist k potravinám všeho druhu.......

Proc by si majitel baraku s nim nemohl delat, co chce a pronajimat ho komu chce. A Manes neni nic jineho nez barak, kterych jsou v Praze tisice. Pokud autorce vadi, komu to pronajima, tak si ho muze koupit a pronajimat nekomu jinemu.

V zásadě si s autorkou dovolím souhlasit v tom, že existují objekty, které díky své historii zasluhují jistou míru respektu a úcty, u výstavních prostor to může být vnímáno ještě poněkud silněji. S čím rozhodně, ale souhlasit nemohu je její kritika založená na tom, že se někdo v galerii opovážil pořádat udlost spoejnou s jídlem. Troufám si tvrdit, že pokud by se jednalo o raut doprovázející vernisáž jejího oblíbeného umělce, tak by uzeného lososa, potažmo kaviár se sklenkou šampusu požívala bez uzardění. Ovšem v okamžiku, kdy se jídlo samo o sobě má stát uměleckým prožitkem a kuchař umělcem, jedná je o svatokrádež a kacířství. Možná bychom si mohli všichni přiznat, že kultura není zamrzlá na místě, ale mění se stejně jako se mění její vnímání lidmi. Bylo by tedy na místě nebýt ustrnulými zpátečníky, ale pokusit se vnímat trendy a tep doby. Tím samozřejmě netvrdím, že by nutně další ročník erotického veletrhu musel být v Mánesu.

Vyjádřil jste to velmi dobře. Vaření je také umění ve významu slova umět, což mnohým výtvorům současné tvorby chybí Kuchaři servírují svoje kreace na designové nádobí a vytváří tak nejen kulinářský, ale i estetický zážitek a to je již podstatné kritérium výtvarné kultury. Umění, kterak jsem již napsal níže, je obrazem doby, která se rychle mění a rozhodně nehrozí zamrznutí Umění není něco, co se vyvíjí mimo člověka, který si neustále klade základní existenciální otázku:„Odkud jsem, kdo jsem a kam jdu?" Jinak řečeno, umělec nemůže ignorovat minulost a aby vnímal současnost, tak se musí pozastavit a přemýšlet, aby realizoval svoji vizi. Pravda, nemusí to tak být, ale podle toho ta tvorba potom vypadá