Instalace v Domě U Kamenného zvonu dává ucelený přehled o všech vývojových etapách a názorových proudech jednoho z předních zakladatelů českého moderního malířství. Pocta Kremličkovi se uskutečňuje po půlstoletí. Srovnatelná retrospektiva se konala v 50. letech v pražském Mánesu, předtím velkou ucelenou výstavu uspořádala malíři Umělecká beseda v roce 1932, pár měsíců před jeho předčasným úmrtím.
Pod vlivem Slavíčka i Zoly
„Byl to velký elegán, dobrý sportovec, vášnivý diskutér, a především výborný a vzdělaný malíř, ve své době uznávaný i v cizině, kde měl značný respekt,“ řekl k expozici nazvané Rudolf Kremlička (18861932) její kurátor Karel Srp. Podle něho je dobré všimnout si hned na úvod osobní fotografie umělce. „Na portrétu jsou vidět atributy, které ke Kremličkovi nerozlučně patří - cigareta a bambusová skládací hůl, patřil k nim i psík Gloria,“ uvedl dále Karel Srp.
Samotná expozice je rozdělena do několika hlavních částí, které představují Rudolfa Kremličku z mnoha uměleckých pohledů, často úplně neznámých. „Kremlička totiž hodně varioval, navracel se ke svým oblíbeným motivům, a tak vzniklo mnoho děl na stejné téma, ale v jiném světle, jiných barvách a atmosféře,“ uvedl Karel Srp. Některá plátna se proto budou zdát návštěvníkům pro Kremličku netypická. Příkladem je mimo jiné obraz Florencie, Z Petrohradu, Bárky na břehu, ale například i variace Českého ráje a další.
Znalec ženského těla, krajinář i portrétista |
Výstava v Domě U Kamenného zvonu představuje Kremličku jako znalce ženského těla, ale také jako niterného krajináře a dokonalého portrétistu. Přibližuje jeho mistrovské proniknutí do techniky olejového obrazu, lavírované tušové kresby a litografie. V reprodukci obraz Plachetnice v přístavu, olej na plátně z roku 1929. |
Současná expozice, jejíž podstatnou část právě akty tvoří, dokazuje, že Rudolf Kremlička udělal dobře, že za svým uměleckým motivem šel i přes nepřízeň rodiny a nezůstal jen u malby krajiny, s níž začínal.