LN Po spojení belgického Molenbeeku se strůjci teroristických útoků v Paříži a Bruselu musí být otázky radikálního islámu v Belgii velmi ožehavé, nezbytné a zároveň komplikované. Proč jste se do nich chtěli pustit?
Jean-Pierre: Odpověď leží zčásti už ve vaší otázce. Jak můžete ignorovat, co se stalo? Musíte se s tím pokusit vyrovnat tak, že se k problému obrátíte čelem. Podobné masakry se udály v mnoha zemích světa, ale samozřejmě když se sebevražednými atentátníky stanou mladí Belgičané a Francouzi, cítíme to palčivěji. A protože často říkáme, že naše filmy jsou pohledem do světa, pokusem posvítit si na to, co se děje kolem nás, připadalo nám, že bychom se měli zapojit do debaty. Jakmile jsme na Mladém Ahmedovi začali pracovat, rozhodli jsme se, že na rozdíl od jiných filmů a knih bude náš příběh založen na mladém klukovi, který je už radikalizovaný. Nechtěli jsme se soustředit na to, jak se fanatikem stane, ale jak se z toho stavu může dostat. Je možné, aby se mladý kluk osvobodil od takové fascinace? Důležité také bylo brát islámskou radikalizaci velmi vážně. Víme, že za ní mohou stát sociální a ekonomický důvody.
  |
Filmy z festivalu v Cannes půjdou do českých kin, včetně vítězného Parazita |
LN Jak jste vytvářeli příběh? Setkali jste se s členy islámské komunity v Belgii?
Luc: Během rešerší jsme potkali několik osob pracujících v belgickém soudním systému, hlavně takových, kteří znají rodiny, jejichž děti se zradikalizovaly. Mluvili jsme se soudci, pedagogy, psychology, psychiatry a všemi, kdo mají něco společného s radikalizovanou mládeží. Během natáčení jsme na place měli profesora islámu v důchodu, který zajišťoval, abychom co nejlépe respektovali všechny islámské rituály a také abychom mohli zařadit chyby, kterých se při nich Ahmed dopouští, protože jde pořád o nemotorné dítě. Ahmed třeba není schopen přesně dodržovat požadavky čistoty stanované jeho imámem.
LN Ahmed ve filmu poznává dívku, která o něj projeví zájem. Jakou roli hraje jeho probouzená sexualita?
Luc: Ahmed je jako fanatik naprosto uzavřený, všechno podřizuje svému cíli. Chtěli jsme ale, aby cítil i určité erotické volání, které představuje život. Dostat se do nitra člověka jako Ahmed je velmi těžké. Jeden psychiatr, který s takovými mladými dlouhodobě pracuje, říkal, že když se mladík stane fanatikem, obvykle se snaží radikalizovat i svou přítelkyni nebo matku. Na to jsme se zaměřit nechtěli. Ale důležité bylo ukázat, že i když je Ahmed naprosto posedlý obrazem smrti a svého mrtvého bratrance mučedníka, stále jde o mladého člověka, kterého láká být o samotě s dívkou.
LN Jak jste na titulní roli pracovali s nezkušeným Idirem Benem Addim?
Luc: V jakémkoliv náboženství hraje vždy velkou roli tělo. Muslimové provádějí očisty, při modlení musí mít nohy paralelně apod. Fanatici zůstávají v kontaktu s vnějším světem a jiným stylem života a neustále rozlišují, co je dovolené a co ne. Proto jsme se s touto fyzikalitou rozhodli pracovat, abychom umožnili divákovi dostat se k Ahmedovi co nejblíž. Pokaždé když musí něco udělat se svým tělem, třeba když se dotkne cizího předmětu nebo člověka, má to co do činění s jeho hranicemi čistoty. Snažili jsme se tak zobrazit jeho spirituální i mentální klec, v níž se rozhodl žít. Nechtěli jsme ho nijak obviňovat. Ahmed si myslí, že když bude čistý, přijde do nebe. Jenže i když si to neuvědomuje, je velmi nešťastný. Brzy nám došlo, že nás musí zasáhnout jeho neschopnost užít si život. Jen tak si i divák bude přát, aby se osvobodil z onoho smrtícího osudu, který si vybral.
LN Ahmeda celá rodina a okolí přesvědčují, že existuje lepší cesta než džihád. Přesto i po konci filmu zůstává otázka, zda se může ještě opravdu změnit.
Jean-Pierre: Jako všichni fanatici je i on přesvědčen, že zabíjení je dobré, že jím může spasit svět. Je nedosažitelně ponořen v této smrtící logice, proto jsou jeho idoly mrtví lidé. My se ptáme, jak ho můžeme změnit i jestli máme vůbec šanci ho změnit. A protože je tak mladý, cestu ven vidíme ve střetu se smrtí. Jeho bratranec mu řekl, ať se jí nebojí, že to je jako štípanec komára. Ovšem když Ahmed pak smrti čelí, nevolá Alláha nebo imáma, ale svou matku.
LN Vybrali jste si tak mladého hrdinu, aby k němu divák mohl cítit určitý soucit?
Luc: Ne ani tak soucit, ale rozhodli jsme se pro kluka na kraji puberty kvůli jeho ambivalentnímu vztahu k životu a smrti, abychom dovolili divákům mít na něj dvojí názor. Aby publikum vidělo fanatika a zároveň nevěřilo, že to je možné, když to je ještě dítě, které nedospělo a potřebuje svou matku. Jako kdyby byl Ahmed zapojen do plánu, který sám nevymyslel. Už jen když drží nůž, vypadá to neuvěřitelně.
LN Vy jste vyrůstali jako katolíci. Jaký názor máte na náboženství?
Jean-Pierre: Katolická víra byla prostě součástí výchovy naší generace. Náboženství tu bylo dlouho před námi a bude i po nás. V mnoha evropských zemích spolu dokážeme i přes různá náboženství žít v míru, což je něco mimořádného a musíme to udržet, co nejdéle to půjde. V liberálně demokratických zemích se ještě do 90. let nikdo nikoho neptal, jakého je vyznání. To je otázka, která se znovu vynořuje až teď, jako všechno, co má co dělat s naší identitou.
Luc: Co se mě týká, já žádné náboženství nemám.
