Čtvrtek 23. května 2024, svátek má Vladimír
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Mississippi a středověká niněra, jde to dohromady? Muddy Gurdy hrají originální blues

Muddy Gurdy foto: Marion Hill

Hledat v dnešní době na hudební scéně originalitu je téměř neřešitelné zadání, zejména v žánrech, kterým jsme uvykli říkat tradiční. A přece se tu a tam přihodí zázrak. Jako při poslechu francouzské skupiny Muddy Gurdy. Ta si totiž našla svoji velmi osobitou cestu i v tak zdánlivě vytěženém žánru, jako je blues.
  5:00

Trojice muzikantů, která se podle všech pravidel vůbec neměla potkat a dvojnásob ne najít společnou řeč. A přece se stalo. Už v první polovině minulé dekády spolu začali hudebně experimentovat přesvědčená bluesmanka, brilantní kytaristka a podmanivá zpěvačka Tia Gouttebelová, odborník na francouzskou tradiční hudbu a virtuos na strunný nástroj niněru (neboli hurdy-gurdy) Gilles Chabenat a bubeník do té doby zaměřený na latinskoamerické rytmy působící v několika afrokubánsko-jazzových kapelách Marc Glomeau.

Dali si název Hypnotic Wheels, natočili jedno album víceméně pro sebe a své kamarády, na němž už ale je cítit, že se tady rodí něco, co tu ještě nebylo. V roce 2017 vykonali „iniciační pouť“ do oblasti Horního Mississippi, asi jediného místa na zemi, kde žije blues stále jako živý folklor děděný z generace na generaci, a to ve formě takzvaného hill country blues. Jeho nejslavnějšími exponenty byli již zemřelí Juior Kimbrough a RL Burnside, kteří tady zanechali četné a hudebně dodnes aktivní potomstvo.

Právě v tomto prostředí trio Hypnotic Wheels natočilo za pomoci místních hudebníků svoje první oficiální album, které už prezentovalo pod novým názvem Muddy Gurdy. Povedlo se na něm dokonale propojit afroamerické cítění hypnotické podstaty blues se zvukem nástroje, který jako by k blues patřil odjakživa, ačkoli je niněra tradiční evropský nástroj a jeho historie ve francouzské oblasti je stará více než tisíc let.

Návrat domů

Nyní aktuální druhé album Muddy Gurdy nese název Homecoming, tedy Návrat domů, a přesně ten také symbolizuje hned v několika rovinách. Jednak natočením ve Francii, ovšem nikoli v jednom pohodlném studiu, nýbrž na řadě často bizarních míst jejich rodného kraje Auvergne – v místních kaplích, stodolách, ba i na dně kráteru někdejší sopky. Ale co víc: také ve spolupráci s místními lidovými hudebníky, kteří dokázali pochopit, že kořeny hudby jsou venkoncem vždycky stejné, jde vlastně jen o jazyk (v pravém i přeneseném smyslu), kterým se prezentují.

A tak v bluesové klasice Down In Mississippi hraje kromě členů Muddy Gurdy místní dudák Louis Jacques a dodává další rozměr zvuku, ale i hypnotičnosti písně, ve které přitom zní kytara jako vystřižená z pomyslné příručky „Jak hrát hill country blues“. Není to ale nějaký povrchní hon za exotikou nebo pouhé dobarvení aranžmá. Tady jde o hledání styčných bodů v hudebních žánrech, které se dosud nikdy nikde nepotkaly. A zjištění, že skutečně mohou jeden druhý obohatit.

Totéž platí pro angažmá harmonikáře Guillauma Vardoze, který sice zvukově zahušťuje hookerovské Mc’s Boogie, ale hraje úplně jinak, než jak máme naposloucháno od afroamerických hráčů. A možná nejradikálnější „lokální crossover“ nastává, když se ke skupině připojí Maxence Latrémoliere, zpěvák orientovaný na lidový zpěv zvaný briolage, který v 18. století používali venkovští zemědělci při orání. Jeho vstup do Land’s Song a Afro Briolage ještě posiluje pocit jakéhosi až pohansky hlubokého (a patřičně temného) propojení zemí a světadílů jedním nervem.

Nebývale silné je ale celé album, na kterém znějí i mnohé slavné bluesové songy, ovšem v úpravách, jaké ještě naše ucho neslyšelo. Bez nadsázky.

Autor: