Neděle 23. ledna 2022, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Návrat Jarmily Novotné a jubileum Soni Červené v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Kultura

  6:00
Jarmila Novotná (23. 9 1907 Praha – 9. 2. 1994 New York) a Soňa Červená (9. 9. 1925 Praha ) – dvě velké osobnosti české kultury, jejichž zářijová data narození dělí téměř dvacet let. O Novotné nyní vychází biografická kniha z pera historika Pavla Kosatíka a v pražském Obecním domě je k vidění unikátní výstava jejích kostýmů. K devadesátinám Soni Červené vydal Radioservis historickou nahrávku Figarovy svatby z roku 1954, která obstojí i dnes. K operním událostem minulého týdne patřil i koncert Kateřiny Kněžíkové a Barocco sempre giovane v rámci Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Deštném v Orlických horách.

Jarmila Novotná jako Violetta v La Traviatě foto: Reprofoto

Jarmila Novotná a Soňa Červená mají společného více, než by se na první pohled zdálo. Obě v bouřlivých turbulencích společenského, politického i uměleckého vývoje 20. století udělaly světovou kariéru, a to nejen v opeře, ale i ve filmu, v rozhlase, v televizi, Soňa Červená také v činohře. Obě se zasloužily o prosazování české hudby i českých zájmů v zahraničí. A oběma se po návratu do své vlasti ne snadno a ne samozřejmě dostávalo uznání doma.

Jarmila Novotná – baronka nebo královna?

Jarmila Novotná sice získala v roce 1991 od prezidenta Václava Havla řád Tomáše G. Masaryka, jenže pozvání obdržela do New Yorku pouhé tři dny před ceremoniálem a slavnostní převzetí stihnout nemohla. Brzy na to, v roce 1994, zemřela, takže se péče o její odkaz a navrácení do povědomí veřejnosti v době, kdy se mohla do své vlasti konečně bez problémů vracet a nebyla komplikovaně využívaným nástrojem komunistické represe i propagandy, ujímali jiní.

Z knihy Pavel Kosatík: Baronka v opeře
Z knihy Pavel Kosatík: Baronka v opeře

V posledních letech pečuje o odkaz Jarmily Novotné a rodu Daubků Ivana Leidlová. Jako spolumajitelka zámeckého areálu v Litni nedaleko Karlštejna, kde Novotná se svým manželem Jiřím Daubkem žila, Leidlová citlivě a systematicky revitalizuje celý zničený komplex s cílem vytvořit ze zámku veřejný kulturní prostor. Úkol je to nesnadný, zvláště pro neziskovou organizaci Zámek Liteň, kterou založila. Vzorový velkostatek českého království a kulturní centrum, kde také pobývala generace umělců spojená s budováním Národního divadla, totiž v 90. letech skončil jako zpustošená ruina, poznamenaný pohromami druhé světové války, komunistickou devastací i postkomunistickou epizodou, kdy se například ztratil první návrh Ženíškovy opony pro Národní divadlo.

Unikátní výstava poprvé v Česku

Na podporu svého záměru v roce 2012 Ivana Leidlová založila festival, jehož součástí jsou nejen koncerty a workshopy pro mladé umělce. Z majetku newyorské Metropolitní opery se jí letos podařilo získat do České republiky vůbec poprvé kolekci šesti divadelních kostýmů Jarmily Novotné, které jsou až do konce roku k vidění na výstavě v Obecním domě. U nás jsou takto vystaveny i jako svědectvím doby, kdy si operní sólisté sami nechávali šít kostýmy pro své role. Úchvatná je zejména bohatě vyšívaná róba pro roli Violetty ze salónu Hany Podolské, v níž štíhlá a vysoká operní diva dobývala svět.

Jako Violetta v La Traviatě. Z knihy Pavel Kosatík: Baronka v opeře

Další oblastí aktivit neziskové společnosti Zámek Liteň je publikační činnost. Po loňské reedici pamětí Jarmily Novotné s názvem Byla jsem šťastná, které poprvé vyšly v roce 1991, a vydání Operního recitálu na CD, letošní festival vyvrcholil vydáním první monografie o Jarmile Novotné s názvem Baronka v opeře. Ivana Leidlové pro její zpracování oslovila novináře, scénáristu a spisovatele Pavla Kosatíka, kterému také financovala jeden a půl letý výzkum v archivech ve Spojených státech a po Evropě.

Pavel Kosatík je autorem řady monografií a dalších knih. V případě Jarmily Novotné se nabízel muzikologický pohled, Kosatík ovšem není muzikolog a i když tu a tam cituje z dobových kritik, nezvolil přístup založený na hodnocení pěveckého umění Novotné. Nešel ani cestou románového zpracování, jako se o to například v případě české pěvkyně Klementýny Kašové pokusil Jiří Bílý. Kosatík zvolil relativně čtivé vyprávění chronologicky řazených vybraných faktů v ose života Jarmily Novotné. Mohl se přitom opřít nejen o její paměti a archivy a sbírky u nás (Archiv Prezidenta republiky, Ministerstva zahraničních věcí, Sokola Královské Vinohrady, Masarykův ústav a další) a v zahraničí (zejména v Miláně, Kolíně nad Rýnem, mnoha institucí v Rakousku i Spojených státech), ale i o rozsáhlou osobní pozůstalost uloženou u syna Jarmily Novotné George Daubka. Je ovšem škoda, že více nevyužil svědectví pamětníků spojených s posledním dvacetiletím života Jarmily Novotné a nezamyslel se hlouběji nad fenoménem návratu osobností, které se prosadily v zahraničí, do života a povědomí lidí u nás na sklonku komunistické éry a v 90. letech. Z téměř čtyř set stran knihy se toto silné téma české národní identity prokmitne jen na poslední dvaceti stranách. Přitom právě v tom mohl být díky Kosatíkově zkušenosti s dalšími osobnostmi české poválečné éry jeden z důležitých přesahů osobnosti Jarmily Novotné.

Celkově Kosatík spíše konstatuje než komentuje, spíše popisuje než by hledal širší společenské, politické i umělecké kontexty nebo vymezení vůči subjektivnímu pohledu Novotné v jejích pamětech. V závěru knihy si sice klade tři otázky po zdroji silné vůle Novotné, ceně za úspěch a vlastenectví, ale těch otázek, které zůstávají nezodpovězeny, se při čtení vyrojí stovky. Otázkou je i samotný název knihy – Baronka v opeře. Jakkoli sňatkem s Jiřím Daubkem získala titul šlechtický baronky a v Americe se to líbilo, nepoužívala jej. V opeře to byla královna.

Kosatíkův přístup je ovšem pochopitelný potud, že jde teprve o první, základní monografii, která může pomoci prosadit do širšího povědomí osobnost, jakých nemáme zase tolik. V tom bylo úsilí Ivany Leidlové naplněné.

Pavel Kosatík: Baronka v opeře. Život a zpívání Jarmily Novotné.

Vydal Zámek Liteň, z.s., Liteň 2015.

Hodnocení: 70 %

Soňa Červená dnes a na počátku operní kariéry

Každé setkání s ní je zážitkem – stále znovu a znovu můžeme žasnout nad jejím pozitivním vyzařováním a čerpat z něj energii. Soňa Červená díky své pověstné pevné vůli, moudrosti, profesionalitě, nebývalé šíři svého tvůrčího závěru, talentu a zkušenosti stále pokračuje v tvůrčích aktivitách. Ne ledajakých - svým významem výrazně obohacují na kulturní dění. K nim bude patřit i dnešní koncert v Hradci Králové. V proudu oslav jejího jubilea pro něj vybrala skladby, které jí jsou blízké a ve kterých i jako interpretka může uplatnit svůj osobitý smysl pro humor a umění přednesu. Koncertně zazní Martinů jazzový balet Kuchyňská revue - Soňa Červená s Královéhradeckou filharmonií nás provede historkou, ve které se Hrnec zamiluje do Kvedlačky tak intenzivně, až zapomene na svoji Pukličku a pořádek musí zjednávat Smeták. A na programu je i slavná Saint Saënsova programní satirická zoologická fantazie Karneval zvířat (mezi které Sain Saëns zařadil i klavíristy), kterou Soňa Červená obohatí o vtipné texty slavného německého karikaturisty, režiséra a herce Loriota.

Soňa Červená

Velký skok v čase k operním počátkům tehdy třicetileté Soni Červené nabízí nahrávka Figarovy svatby z roku 1954, ve které vytvořila roli Cherubína. Jde o rozhlasový snímek, který vznikl jako dokument k nastudování v tehdejším Tylově divadle pro nadcházející 200. výročí Mozartova narození ve které svůj moderní režijní přístup uplatnil Bohumil Hrdlička ve spolupráci se scénografem Josefem Svobodou. V kontextu dnešních debat, občas i vyhrocených sporů kolem tzv. historicky poučené interpretace je až překvapivě přijatelná, ale v mnohém inspirativní a nastavuje i ostré zrcadlo dnešní praxi v Národním divadle. Dirigent Robert Brock volí i velmi rychlá – nebo naopak velmi pomalá tempa, která orchestr Smetanova divadla hraje přesně, vylehčeně včetně dynamických rozdílů. Vzorová je především deklamace sólistů – zejména Marie Tauberové jako zvonivě subretní Zuzanky, Jaroslava Horáčka v roli energického Figara nebo právě Soni Červené jako chlapecky roztouženého Cherubína. Nahrávka je v českém překladu Rudolfa Vonáska a srozumitelnost textu, se kterým jde ruku v ruce formování výrazu od ironického špičkování po legatové fráze úvah, znovu nastoluje otázku oprávněnosti uvádění oper v originálech nebo v překladu. Jistě, z dnešního pohledu jsou prozpívanější recitativy, Jaroslava Vymazalová interpretuje Hraběnku s větším patosem a vibratem, než bývá dnes obvyklé, a Zdeněk Otava si jako Hrabě nedokáže tak docela poradit s koloraturami – nicméně celkově je toto nastudování Figarovy svatby svěžím dokladem vysoké úrovně opery Smetanovy divadla a ansámblu Národního divadla v polovině 50. let.

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba.

Dirigent Robert Brock. Historická nahrávka z roku 1954.

Vydal Radioservis a.s. 2015.

Hodnocení: 80 %

Chvála pospolitosti na Mezinárodním hudebním festivalu F. L. Věka

Vedle festivalových gigantů a koryfejů typu Pražského jara, Smetanovy Litomyšle, ale i Strun podzimu nebo Dvořákovy Prahy, tvoří právě takové festivaly mimo metropoli, jako je festival F. L. Věka, důležitou protiváhu. Má svůj význam zdaleka ne jen z hlediska uměleckého. Je nesen pospolitou iniciativou lidí ochotných a schopných obohacovat život menších měst, ba vesniček podhorského kraje pod Orlickými horami – Dobrušky, jehož rodák František Vladislav Hek skrze román Aloise Jiráska dal festivalu jméno, Opočna, Nového Města nad Metují i Deštného. Uměleckým garantem takové pohody a radosti v podobě koncertů významných umělců a mladých talentů je Pavel Svoboda, který tak své umění varhaníka rozhojňuje o schopnosti iniciativního organizátora. Už pátým rokem se mu daří nadchnout všechny kolem sebe natolik, že se okruh zájemců o koncerty utěšeně rozrůstá. Součástí festivalu je také ocenění osobností, které se zasloužily o kulturu regionu. A navíc daří se tímto způsobem zachraňovat místní památky – v tuto chvíli secesní varhany v Husově sboru v Dobrušce, které se po letech chátrání rozezní letos v listopadu.

Mezinárodní hudební festival F. L. Věka - Kateřina Kněžíková

Atmosféru úvodního koncertu v Deštném v Orlických horách navodil už příjezd, kdy se zpoza lesnatých kopců v odpoledním slunci proti modré obloze najednou uprostřed malebné vesničky doslova zjeví dvě věže kostela sv. Maří Magdalény stavitele Jana Blažeje Santiniho, který se proslavil geometricky odvážně koncipovanými stavbami a citem pro jejich umístění v krajině. K takovému prostoru se hodil koncert sestavený ze skladeb Antonia Vivaldiho, Georga Friedricha Händela a Wolfganga Amadea Mozarta. Ani sopranistka Kateřina Kněžíková, ani komorní orchestr Barocco sempre giovane nic nepodcenili: hned při úvodní Vivaldiho Sinfonii C dur „přeskočila jiskra“, kterou pak Kateřina Kněžíková umocnila svým zaobleným měkce znějícím sopránem s odstíněním afektů bolestného zoufalství, vášnivé zloby i rozjásané radosti. Takové propojení radosti z hudby a genia loci by jistě nadchlo i Santiniho.

Mezinárodní hudební festival F. L. Věka

- Kateřina Kněžíková a Barocco sempre giovane. Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart. Kostel Máří Magdalény, Deštné v Orlických horách, neděle 20. září 2015 17:00 h.

Hodnocení: 90 %

Inspirace na dny příští

Soňa Červená – koncert Filharmonie Hradec Králové - abonentní řada ČERVENÁ

Bohuslav Martinů: Ronda pro hoboj, klarinet, fagot, trubku, klavír a dvoje housle H 200,

Kuchyňská revue, jazzový balet o 1 dějství H 161, Camille Saint-Saëns: Karneval zvířat, velká zoologická fantazie. Soňa Červená umělecký přednes, Karel Košárek klavír, Jana Turková klavír, Filharmonie Hradec Králové, Pavel Šnajdr dirigent. Hradec Králové, Sál FHK Úterý 22.9.2015 19:30 hod.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!