Terapeut svému klientovi na zmírnění úzkosti předepíše nové, báječné prášky (které se nikdy nesmějí užívat bez vody) a je to dost možná jejich přičiněním, že Beau následně prožije trýznivou a nevyzpytatelnou jízdu až ke hluboko uloženým zdrojům svých traumat, obav a pocitů viny.
Záchrana pro otrlé diváky
On se bojí je třetí celovečerní film pozoruhodného šestařicetiletého newyorského filmaře Ariho Astera a také další titul ambiciózní produkční a distribuční společnosti A24, která to letos se snímkem Všechno, všude, najednou dotáhla až na Oscara za nejlepší film.
Ari Aster je považován za jednoho ze současných spasitelů hororového žánru. Dokázal jej svými předchozími filmy Děsivé dědictví (2018) a Slunovrat (2019) alespoň zčásti vymanit z předvídatelných stereotypů, občerstvit jej psychologickou hloubkou i nadhledem a zabrousit do nových oblastí představivosti. I proto jeho nový snímek předcházelo zasloužené očekávání.
A přesto, že Aster ve filmu On se bojí znovu použil některé své oblíbené strašidelné motivy (jako jsou traumatická úmrtí rodinných příslušníků, bezhlavé trupy či fenomén děsivého podkroví), je jeho nový výtvor opět překvapivý a inovativní a hororový žánr posouvá ještě více směrem k nutkavým kafkovským obsesím a nelítostné freudovské anekdotě.
Snímek On se bojí má původ v autorově krátkém filmu Beau z roku 2011 o neurotickém muži středního věku, který má navštívit svou matku, ale někdo mu záhadně ukradne klíče ze dveří od bytu, čímž se spustí celý řetězec znepokojivých událostí. To, co se tehdy stihlo odehrát za sedm minut, ovšem nyní plní stopáž bezmála tří hodin v Asterově zatím nejdelším filmu.
Beauovy přízračné příhody se odehrávají v dráždivě posunuté realitě, kdy není zřejmé, co je sen, halucinace nebo pozměněné vnímání reálného dění. (Vzpomenout si přitom lze třeba na podobně laděné filmy Asterova newyorského kolegy Charlieho Kaufmana.) Beauovo bydliště je groteskně přehnaná verze úpadkového městského bloku, kde přejít z domova do protější večerky znamená mnohokrát riskovat život či zdraví, v ulicích řádí (kromě dalších šílenců) naháč s nožem, který na potkání každého bodá a média mu dala přezdívku Birthday Boy, vůbec nic pořádně nefunguje a dominantou celého okolí je slizká peep show s bizarním výčtem nabídek.
ON SE BOJÍUSA, Kanada, Finsko 2023 Režie: Ari Aster Premiéra 20. 4. |
Diváci dostanou dostatek příležitostí se tím vším pokochat, než se Beau ocitne zase úplně jinde, aby se posléze dostalo jeho existenci ve zmíněných hororových podmínkách překvapivého vysvětlení.
Ve světě, který je sice stále v lecčem provokativně podobný tomu běžnému, ale nelze se v něm spolehnout na známá pravidla, je pak možné ledaccos a překvapení neberou konce, ať jde o vývoj prostředí, jednajících osob, nebo samotného protagonisty. Ke slovu přijdou i animované pasáže a cesty časem, kde minulost, budoucnost a přítomnost splývají v jedno. Funguje tu snová logika, kde všechno může souviset se vším, a navzdory zdánlivé absurditě dává celek zřetelný smysl. V tomto případě je to zdrcující výpověď o ničivém vlivu uzurpující mateřské lásky, která opanovala Beauův svět, učinila z nešťastníka trosku neschopnou vlastního rozhodování a krutě zdeformovala jeho sexualitu i celou psychiku.
Zároveň příběh přináší tragikomickou reflexi odlidštěného světa, kde je jednotlivec zahrnován „mateřskou“ péčí korporací a značek, které pro něj údajně chtějí jen to nejlepší, ale výsledkem je zmanipulovaný, vystrašený a dezorientovaný tvor.
Další skvělý Phoenixův outsider
Herci Joaquinu Phoenixovi už zřejmě nikdo neodpáře role introvertních podivínů, protože je v nich zkrátka vždycky skvělý – ať to byl samotář zamilovaný do umělé inteligence ve snímku Ona, psychickými potížemi sužovaný Joker, nebo nejnověji právě ustrašený Beau. Ten je ve Phoenixově podání dojemný i groteskně děsivý, jakožto produkt působení zkázonosné síly, který sám způsobuje zkázu sobě i svému okolí.
Sečteno a podtrženo je On se bojí velmi zábavný a poněkud krutý snímek, jenž svého hrdinu rozhodně nešetří, ale správně naladěné diváky zahrnuje požitky. Jako každý správný horor.
