Sobota 13. dubna 2024, svátek má Aleš
130 let

Lidovky.cz

Osmdesátiletý Imre Kertész: V Osvětimi jsem zažil největší pocit štěstí

Kultura

  9:15
BUDAPEŠŤ/PRAHA - Dlouhá desetiletí jej nikdo neznal ani v rodném Maďarsku. Když Imre Kertész v roce 1975 publikoval částečně autobiografický román Člověk bez osudu, prošlo to téměř bez povšimnutí.

Imre Kertész foto: La FarinaReprofoto

A pak mu v roce 2002 udělili Nobelovu cenu za literaturu, hlavně za tuto knihu - křehké vyprávění chlapce, který prošel Osvětimí a Buchenwaldem. Tak jako Kertész - spisovatel a překladatel, kterému je dnes, v pondělí 9. listopadu, 80 let.

Miliony zdeformovaných Evropanů
"Osvětim je ztělesněním nového pojmu v evropské historii - totalitní diktatury. Totalitářské režimy Evropy 20. století stvořily úplně nový typ lidské bytosti. Přinutily člověka k dosud nepoznané volbě: Stát se buď obětí nebo pachatelem. Dokonce i přežití zahrnovalo kolaboraci, kompromisy, které jste museli dělat, pokud jste chtěli získat větší kousek chleba pro svou rodinu. Tato volba zdeformovala milióny Evropanů," říká Kertész.

Pobyt v Osvětimi byl prý pro něj přínosný: "V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí. Neumíte si představit jaké to je ležet v táborové nemocnici nebo zažít desetiminutovou pauzu během nepopsatelné práce. Být velmi blízko smrti je také druh štěstí. A pouhé přežití představuje největší myslitelnou svobodu."

Nebezpečí židovského původu
Jeho knihy v četných překladech obletěly svět. Českému publiku je Kertész znám díky románu Kaddiš za nenarozené dítě v překladu Dany Gálové. Autor jej osobně představil v listopadu 1998 v Maďarském kulturním středisku v Praze. Na téma židovské literatury tehdy uvedl, že její odlišnost vnímá v "určitých jemnostech, v pocitu nebezpečí, který pochází z židovského původu".

Klíčový román Člověk bez osudu je vyprávění židovského chlapce Gyuriho, postavené na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného vyprávění dospívajícího teenagera. Po návratu Gyuri zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám, spíš než pochopení a empatie jej provází lhostejnost až nepřátelství. Podle tohoto románu byl v roce 2005 natočen maďarský velkofilm.

Kromě tohoto díla napsal Kertész další romány, povídky, eseje, hry, překládal literární a filozofické texty Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho, Ludwiga Wittgensteina a dalších.

Za odvahu a důslednost
Narodil se 9. listopadu 1929 v Budapešti. Ve čtrnácti letech jej deportovali do Osvětimi a potom do Buchenwaldu, odkud se vrátil v roce 1945. Po válce dokončil střední školu a po maturitě nastoupil v redakci deníku Világosság jako novinář. Odtud ho v roce 1950 vyhodili, protože deník převzali komunisté. Živil se psaním zábavných divadelních her a muzikálů, později i překládáním z němčiny. Po celou dobu psal a píše své romány, novely, eseje.

Z dalších titulů to byly dvě novely ve svazku Hledač stop a román Fiasko. Napsal také sbírku povídek Anglický prapor, svazek tří studií Holokaust jako kultura a sbírku próz z let 1991-1995 pod názvem Někdo jiný. V češtině vyšly v poslední době Člověk bez osudu (2003) a Fiasko (2005) v překladech Kateřiny Pošové a Likvidace (2006) v překladu Dany Gálové.

V roce 1992 jej odměnili Cenu George Sorose za dosavadní životní dílo a v roce 1997 lipskou knižní cenou Evropského porozumění "za odvahu a důslednost při líčení osudů deportovaných Židů" v jeho knihách. Je čtvrtým maďarským laureátem Nobelovy ceny a prvním za literaturu. S manželkou žijí v Berlíně.

Psaní v demokracii je podle Kertésze těžší než v totalitě: "Za komunistů jsem si myslel, že mé knihy se nebudou tisknout, proto jsem měl svobodu psát tak radikálně a tak hlubokomyslně, jak jsem chtěl. V demokracii musíte najít mezeru na trhu, mít jistotu, že román je 'zajímavý' a 'atraktivní.' To může být nakonec ta nejtěžší cenzura ze všech."

Autor: