Píše se rok 1966 a rock'n'roll hýbe světem. BBC však populární hudbu vysílá pouze dvě hodiny týdně. Ještě že se posluchači mohou spolehnout na pirátské stanice na lodích zakotvených v Severním moři, které pouštějí hity dnem i nocí. Ucho na nich drželo pětadvacet milionů Britů, víc než polovina tehdejší ostrovní populace. Na jednu takovou loď pošle svého ze školy čerstvě vyhozeného syna Carla matka. K rozumu ho má přivést jeho kmotr Quentin, který šéfuje pirátské stanici Radio Rock. Vysílá na ní pestrá parta dýdžejů, čítající například egocentrického Hraběte, idol dívek Marka, zprávaře Johna a další postavičky. Ale zatímco ti Carla školí v sexu, drogách a rock'n'rollu, všem pirátům jde po krku ministr Dormandy, který chce neoficiální rádia zlikvidovat.
Hodnocení LN2 / 5 Piráti na vlnách |
Piráty na vlnách, jinak též zakončovací film letošního festivalu v Karlových Varech, natočil Richard Curtis, jenž před šesti lety režijně debutoval oblíbenou romantickou komedií Láska nebeská. Oba filmy mají podobnou strukturu: jsou sledem epizod, v nichž se větší množství postav vypořádává se svými milostnými problémy.
Láska nebeská však svůj úmysl dojit slzy poctivě přiznávala (třeba zasazením do období kolem Vánoc), epizodickou strukturu vyžadovala proto, že jednotlivé dějové linie záměrně nepropojovala, a hlavně se nevyhýbala ani nepříliš šťastným podobám lásky (například v podobě mladíka zamilovaného do manželky svého kamaráda).
Nic z toho o Pirátech na vlnách neplatí. Curtis, který se vedle režie postaral i o scénář, nedokázal vyrukovat ani s náznakem soudržného příběhu. Jak je dění na lodi už tak roztříštěné, smrtící úder mu zasazují odskoky do ministerského prostředí, jež svou montypythonovskou absurditou s palubním hédonismem bolestně kontrastuje. A přestože tentokrát Curtis vychází z reálných historických událostí, dobový kontext mu slouží jen jako zástěrka pro cukrkandlové motivy zlomených srdíček a nalezených vlastních já, jež na čase nezávisejí.
Kdyby byli Piráti na vlnách přiznaným slaďákem bez pokusu o výpověď, dali by se odmávnout jako další průměrná romantická komedie. Jejich urputná snaha podat svědectví o hudební revoluci (nebo spíš napakovat se na atraktivním tématu) z nich však dělá odstrašující příklad pro každého, kdo by chtěl svůj film v dobré víře naroubovat na hudbu, která měnila dějiny.
Těžko říct, jestli se Curtis nechal unést nostalgií, podobně jako Cameron Crowe ve svých bezzubých hudebních filmech Na pokraji slávy a Elizabethtown, nebo jestli skutečně nechápe, s čím má co do činění. Buď jak buď, v jeho podání je nejdůležitější dekáda populární hudby redukovaná na bláznivé kostýmy a holky poskakující na gauči. A rock'n'roll, muzika bořící společenská tabu, je v Curtisově snímku použitý pouze jako kulisa, často nerespektující časové zasazení filmu. Piráti na vlnách měli vysoký potenciál: vedle zajímavé historické epizody disponují i špičkovým hereckým ansámblem. Obojí zůstalo trestuhodně nevyužito.
