Poctivý horor pro desetileté

Filmů, na něž by vzal člověk do kina své děti, a navíc s nimi tu hodinu a půl v potemnělém sále přežil bez úhony, nebude nikdy dost. Šikovní hoši ze studia Pixar pracují na jednom animovaném snímku několik let, těm „od Foxů“ či z Dramworks to netrvá o nic méně. Titul V tom domě straší! důstojně zaplňuje mezeru v distribuci.

Tvůrci přišli s příběhem, který se opírá o filmovou tradici tajemných domů stojících v sousedství a skrývajících záhadu, která si přímo koleduje o rozluštění. S ohledem na cílovou skupinu nečekejme žádné hitchcockovské Psycho, ale solidní strašidelný příběh s mnoha komickými a dobrodružnými momenty, který se bude líbit hlavně dětem kolem deseti let (ty nejmenší spolehlivě vyděsí, puberťákům bude zase připadat dětinský, není to totiž parodie a la Shrek).

Dvanáctiletí se určitě najdou ve stejně starém klukovi jménem DJ, který má přehnaně starostlivou matku, rezignovaného otce a nesnesitelnou slečnu na hlídání. Většinu času tráví tenhle zvědavý hoch pozorováním domu naproti přes ulici: podivná stavba žije svým vlastním životem, v jejích útrobách zmizí vše, co se ocitne na přilehlém přísně střeženém trávníku. DJ se rozhodne, že navzdory zjevnému nebezpečí tajemství domu odhalí, záda mu kryje kamarád řečený Buřt a zlatovlasá dívka Jenny.

Hodnocení LN: * * *

V tom domě straší! (Monster House) USA 2006 Scénář: Dan Harmon, Rob Schrab, Pamela Pettlerová Režie: Gil Kenan Hudba: Douglas Pipes Hrají v českém znění: Petr Neskusil, Oldřich Hajlich, Rozita Erbanová, Jaroslav Kaňkovský, Jana Mařasová a další Distribuce v ČR: Falcon Premiéra: 12. 10. 2006

Film staví na obratném balancování mezi žánry komedie a hororu, podobně přiměřeně se podařilo odměřit správnou dávku reality a fantazie. Příběh má velmi reálné základy, těží z toho, že se postavy chovají tak, jak jsme na to zvyklí ze života, nesnaží se nám namluvit, že děti mluví spisovně a na slovo poslouchají své rodiče. Realita je ovšem připepřena dobrodružstvím zcela nadreálným, v němž jde o život a o skutečně hrdinské kousky. Děti to všechno musejí zvládnout samy, žádný dospělý jim nakonec nevěří, co všechno prožily - takže příběh zůstává uzavřený v dětském světě fantazie, aniž by musel opustit realitu ulice, v níž žijí.

Tvůrci původně uvažovali, že snímek natočí jako hraný film s triky, nakonec ale zvolili mnohem zajímavější variantu - technologii motioncapture. Jde o postup, kdy je každá postava hrána hercem, pomocí senzorů na jeho těle je zaznamenán pohyb a mimika, která propůjčí počítačově animovaným postavičkám autentičnost výrazu. Debutující režisér Gil Kenan nijak netroškařil a film si velmi dobře „obsadil“, například nevrlého obyvatele strašidelného domu staříka Nebbercrackera si „zahrál“ Steve Buscemi. Přirozené pohyby postav jsou obohaceny o výtvarnou stylizaci, která se příliš nevzdaluje realitě, ale ani se nesnaží o fotografickou věrnost. Není to výtvarně zrovna nejoriginálnější animovaný snímek, ale s ohledem na žánr má jeho poetika své opodstatnění.