Reklamní režisér Tomáš Mašín (* 1966) debutoval v oblasti hraného filmu v roce 2009 ambiciózním snímkem 3 sezóny v pekle, volně inspirovaným příhodami Egona Bondyho, a letos měl spatřit světlo světa jeho další vysoko mířící projekt, adaptace románu Zatím dobrý o bratrech Mašínech. Předstihla jej podbízivá veselohra, která sice může úvodními záběry evokovat snímek Wese AndersonaGrandhotel Budapešť a která se snaží těžit z kouzla filmu Adéla ještě nevečeřela, ale kvalitou spadá o mnoho pater níž.
Z filmu Wilsonov
Příběh, který podle knihy slovenského autora Michala Hvoreckého převedl do filmového scénáře Marek Epstein, se odehrává těsně po skončení první světové války v budoucí Bratislavě, tehdy ale ještě městě jménem Pressburg či Pozsony, případně Prešporok. Vychází z reálné nepřehledné situace, kdy největší slovenské město, kde však byli Slováci ve zřetelné menšině, po nějakou dobu doslova nevědělo, čí je. A jedním z jeho možných budoucích pojmenování bylo i Wilsonovo město.
Autorská hříčka dovádí tento stav k absurdní možnosti, že Bratislavští usilují o připojení k USA. V době, kdy tato snaha vrcholí, ovšem dojde k sérii hrůzných vražd, spáchaných nejspíš nějakou nadpřirozenou silou. Zločiny přijíždí vyšetřit agent FBI specializovaný na tajuplné jevy Aaron Food (Jiří Macháček). Jako pomocníka si vybere místního vykuleného policejního čekatele Josefa Eisnera (Vojtěch Dyk). Třetím do party je černý sluha, kterého si Food cestou koupil ve Vídni na nádraží, neboť, jak říká, „ve Státech už slušnýho negra neseženeš“.
Z filmu Wilsonov
To má být jeden ze zdrojů zábavy v tomto filmu: sebevědomý světák Food je ve skutečnosti rasistický, sexistický a pověrčivý primitiv, karikatura americké velkohubosti. Díky jeho přítomnosti se na oplátku odhaluje malost místních figurek všech národností – Slováků, Čechů, Maďarů, Němců, Židů. Smyšlená dobová bratislavská elita se předvádí ve své zakomplexovanosti a nekritické namyšlenosti, podobně groteskní nádech má usilování českých „imperialistů“ o nadvládu nad slovenskou metropolí. Ta samotná je tu sarkasticky vylíčena jako pyšná, ale v podstatě křupanská vesnice, kde se okolo výstavních paláců prohánějí vepři.
Středoevropský sebekritický osten je zabodáván nutkavě, ale zároveň zcela nesmyslně a bezobsažně. S možností nabídnout zábavnou alternativní verzi dějin si totiž film Wilsonovpohrává s dovedností a vědoucností čerstvého puberťáka. Témata s povážlivým přesahem se v nezvládnuté žánrové tříšti mísí s řachandou za každou cenu: dojde na Hilsnera, se xuální perverze i na dialogy jako z rozpustilé televizní pohádky. Postavy používají výrazy jako „u svaté tykve“ a publikum je vybízeno k smíchu větou „každý se někdy vydělá“, když přijde řeč na vydělávání kůži.
WilsonovČR, SR 2015 Režie: Tomáš Mašín Hrají: Jiří Macháček, Vojtěch Dyk, Táňa Pauhofová ad. Premiéra: 1. 10. |
Asi lze natočit černočernou komedii, kde detektiv pronáší vtipné repliky s rukou v pohlaví dívčí mrtvoly, ale na to bohužel nemá ani Tomáš Mašín jako režisér, ani Jiří Macháček v příslušné roli. Ten ostatně herecky nezvládá ani podstatně jednodušší akce – svého detektiva Fooda by možná mohl předvést v krátkém skeči, ale na větší filmové ploše je bezradný.
Wilsonov láká diváky do nedůstojných pastí snadného humoru, lascivity a nejistě karikované barvotiskové romantiky a nemá vůči nim ani tolik respektu, aby se poctivě vypořádal s ústřední záhadou děsivých mordů. Závěrečné prohlášení o „přemnožení strak v únoru 1948“ je jen protivným razítkem za filmem, který hloupě předstírá chytrost.
