Čtvrtek 20. června 2024, svátek má Květa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: AC/DC v Praze: Důstojný návrat v barvě růží

Kultura

  11:36
PRAHA - Koncert AC/DC s náhradníkem Axlem Rosem za mikrofonem nezklamal. Frontman Guns N‘ Roses se choval slušně a zpíval na výbornou.

Axel Rose obstaral vokály foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Atmosféra nedělního vystoupení AC/DC v pražských Letňanech si s předchozími koncerty hardrockové legendy nezadala. Nelze dokázat, zda Axl rozptýlil oprávněné obavy opravdu všech šedesáti tisíc přítomných fanoušků, ale podle nadšených reakcí publika to tak vypadalo.

Pro situaci, do které zahnaly AC/DC problémy se sluchem zpěváka Briana Johnsona, dobře sedí parafráze názvu jejich alba i hitu Back In Black, Návrat v černém. Tehdy, v roce 1980, se skupina vrátila na scénu po smrti zpěváka Bona Scotta. Zpěvák „Pušek a růží“ pomohl odvrátit až ruinující finanční průšvih, který hrozil v případě zrušení turné, a postaral se málem o „návrat v růžové“. Úplně růžová být situace nemohla, pokud by se zázračně neuzdravil Johnson, ale z pěveckého záskoku se podařilo vytěžit maximum

Žádní AC/RoSe se nekonali

AC/DC opět nezklamali ani úvodním animovaným filmem z mise Apollo 11 na obřích obrazovkách nad pódiem. Ukázalo se, že když astronaut Neil Armstrong pronesl slavnou větu o „malém krůčku pro člověka“, měl už smůlu. Australská vlajka ho měla varovat, že AC/DC na Měsíci dávno jsou. A od první písně Rock Or Bust také zpěvák Guns N‘ Roses působil dojmem, jakoby dávno sloužil za mikrofonem AC/DC a nezpíval s nimi teprve šestý koncert. Zněl stylově, omezil ego, snažil se co nejvíce zapadnout do kapely.

Axl Rose dokonce omezil charakteristické vibrato. I když pochopitelně nemohl zapřít vlastní hlasivky, zpíval v duchu předchozích pěvců AC/DC, přičemž trochu mečivou (není míněno hanlivě) barvou hlasu ideálně zvládal repertoár z dob členství Bona Scotta. Výborně mu seděly písně Dirty Deed Done Dirt Cheap, High Voltage či Highway To Hell, humorně lechtivou Whole Lotta Rosie si vyloženě užíval.

Po efektním intru zahájila kapela vystoupení skladbou Rock or Bust
Zpěváka Briana Johnsona kvůli zdravotním problémům nahradil zpěvák Guns N’...

Kdo zažil koncerty Guns N’Roses, toho musela překvapit změna chování zpěváka. Na scénu nastoupil včas, snažil se vstřícně komunikovat s publikem, skromně se označoval na pouhého hosta a zdůraznil, jak si váží šance zazpívat repertoár svých hrdinů. Pokud to má napsané ve smlouvě, dokáže nezlobit. Ukazuje se, že Axlovo arogantní chování je už spíše součástí image než „přirozenou niternou potřebou rozeného sígra“.

K dobré atmosféře koncertu přispěl fakt, že se Axl Rose už mohl po částečném zhojení zlomeniny přirozeně pohybovat po pódiu. Ačkoliv se nehoupal na slavném zvonu v hitu Hells Bells jako svého času Brian Johnson, alespoň se s ortézou na noze statečně snažil pobíhat, jak mu velela energie muziky. A většinu toho po pódiu AC/DC stejně vždy odsprintuje principál Angus Young.

Překvapení v programu

Živelný kytarista Angus logicky poutal většinu pozornosti. Jeho hra stále působí živelně, přičemž neztrácí nic na precizním, stylově rock’n’rollovém frázování a virtuozitě. Jak umí udržet pozornost publika i velmi dlouhou sólovou exhibicí předvedl ve skladbě Let There Be Rock, během které se navíc na zdvižné plošině nechal vynést vysoko nad pódium. Zabíraly i efektní vtípky jako drhnutí strun kravatou (s překvapivě zajímavým zvukovým výsledkem) v písni Sin City.

Nezklamal ovšem ani zbytek kapely. Kytarista Stevie Young tlačil doprovodné riffy se stejnou razancí, jako jeho strýček Malcolm, který musel AC/DC opustit přede dvěma lety. A staronový bubeník Chris Slade je, poctivě řečeno, po technické stránce zdatnější hráč než původní člen Phil Rudd.

Pražské publikum se navíc dočkalo slušných překvapení. Nejen, že kapela oproti předchozím koncertům turné s Axlem protáhla program o píseň Dog Eat Dog. Ale především, v Praze mezi přídavky zazněla poprvé po 35 letech i skladba Touch Too Much, kterou AC/DC hráli naposledy živě ještě z Bonem Scottem ve Francii v roce 1979. Pro skalní fanoušky ohromná lahůdka, kterou už komentoval i zahraniční hudební tisk.

Končilo se stylově. Výstřely děl v hitu For Those About To Rock (We Salute You), kdy Axl křičel „fire“ (pal) s doslova klukovskou radostí, což k žánru patří. A pořádným ohňostrojem. Hodnoceno bez předsudků, kapela nabídla neošizený a vydařený rockový spektákl. Přestože šlo o provizorní řešení, které nenapovídá nic o budoucnosti AC/DC, zvládnutím situace Angus Young dokázal, že se o chod svojí kapely pořád dokáže postarat.

Autor: