Slovenský prozaik Michal Hvorecký (1976) zaznamenal úspěch v prvním ročníku soutěže Poviedka v roce 1996. Následně mu pořadatelské nakladatelství L. C. A. v roce 1998 publikovalo debutovou knihu - sbírku povídek s názvem Silný pocit čistoty. Ta tedy nyní po osmi letech vychází také česky.
Čeští čtenáři se však s Michalem Hvoreckým měli již možnost seznámit prostřednictvím překladu jeho druhé povídkové knihy Lovci & sběrači (2001), jejž vydal v roce 2003 Odeon. Další setkání s dílem Michala Hvoreckého zprostředkovalo uvedení jeho hry Plyš v režii dua Skutr v Divadle Na zábradlí. Příběh mladého muže závislého na internetové pornografii sepsal Hvorecký rovněž jako prózu, která byla publikována v loňském roce a její české vydání připravuje nakladatelství Labyrint.
Michal Hvorecký je autorem intelektuálním, v jeho povídkách najdeme odkazy na Derridu či Foucalta. V centru jeho pozornosti je moderní a módní svět, například v úvodní povídce Lovců & sběračů První vítězství hypermarketů popisuje člověka, jenž navrhuje rozvržení v těchto „novodobých chrámech konzumu“.
V Silném pocitu čistoty se ocitáme v odlidštěném světě, kde se rozprostírá duševní prázdnota, odrážející se v moderních technologiích a značkových výrobcích podporovaných masovou reklamou. Hvorecký je jeho zábavným, či přesněji řečeno pobaveným analytikem, zároveň si v něm ovšem evidentně libuje, což prozrazují popisované detaily. Vedle toho lze v jeho tvorbě jistě najít inspiraci sci-filiteraturou a při čtení některých pasáží dokonce vytane dojem, že autor snad podlehl naivní touze šokovat, např. motivem incestu v úvodní povídce.
Hvorecký je jistě vzdělaný a stylisticky obratný autor, nicméně jeho povídky jsou až příliš zatíženy technickými a „trademarkovými“ podrobnostmi - o efektní prázdnotě tak nejen pojednávají, ale také jsou jejími nositeli.
U tohoto typu děl hraje rovněž významnou roli časová prodleva, notabene když estetická hodnota knihy není nijak vysoká.
Při hodnocení Hvoreckého debutu lze analogicky užít představu o velmi průměrně sepsané knize z dob, kdy začala v domácnostech proudit teplá voda. V ní by bylo zdlouhavě popisováno otáčení kohoutku s červeným puntíkem, teplá voda dopadající na ruce, z čehož by vyplynul závěr, že člověk se cítí v moderním světě odcizeně, neboť si vodu neohřál sám na plotně.
Čeští čtenáři se však s Michalem Hvoreckým měli již možnost seznámit prostřednictvím překladu jeho druhé povídkové knihy Lovci & sběrači (2001), jejž vydal v roce 2003 Odeon. Další setkání s dílem Michala Hvoreckého zprostředkovalo uvedení jeho hry Plyš v režii dua Skutr v Divadle Na zábradlí. Příběh mladého muže závislého na internetové pornografii sepsal Hvorecký rovněž jako prózu, která byla publikována v loňském roce a její české vydání připravuje nakladatelství Labyrint.
Michal Hvorecký je autorem intelektuálním, v jeho povídkách najdeme odkazy na Derridu či Foucalta. V centru jeho pozornosti je moderní a módní svět, například v úvodní povídce Lovců & sběračů První vítězství hypermarketů popisuje člověka, jenž navrhuje rozvržení v těchto „novodobých chrámech konzumu“.
V Silném pocitu čistoty se ocitáme v odlidštěném světě, kde se rozprostírá duševní prázdnota, odrážející se v moderních technologiích a značkových výrobcích podporovaných masovou reklamou. Hvorecký je jeho zábavným, či přesněji řečeno pobaveným analytikem, zároveň si v něm ovšem evidentně libuje, což prozrazují popisované detaily. Vedle toho lze v jeho tvorbě jistě najít inspiraci sci-filiteraturou a při čtení některých pasáží dokonce vytane dojem, že autor snad podlehl naivní touze šokovat, např. motivem incestu v úvodní povídce.
Hvorecký je jistě vzdělaný a stylisticky obratný autor, nicméně jeho povídky jsou až příliš zatíženy technickými a „trademarkovými“ podrobnostmi - o efektní prázdnotě tak nejen pojednávají, ale také jsou jejími nositeli.
U tohoto typu děl hraje rovněž významnou roli časová prodleva, notabene když estetická hodnota knihy není nijak vysoká.
Při hodnocení Hvoreckého debutu lze analogicky užít představu o velmi průměrně sepsané knize z dob, kdy začala v domácnostech proudit teplá voda. V ní by bylo zdlouhavě popisováno otáčení kohoutku s červeným puntíkem, teplá voda dopadající na ruce, z čehož by vyplynul závěr, že člověk se cítí v moderním světě odcizeně, neboť si vodu neohřál sám na plotně.
