Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Skupina Žamboši se na pátém albu vydává daleko za folkové standardy

Žamboši (zleva Jiří Nedavaška, Jan Žamboch, Stanislava Žambochová) foto: Jiří Tashi Vondráček

Vsetínská skupina Žamboši do své diskografie lemované ziskem tří cen Anděl ve folkové kategorii (za nahrávky To se to hraje… z roku 2006, Přituhuje s vročením 2009 a předposlední Louvre starý tři roky) a dvěma enormně zajímavými sólovými počiny kapelníka Jana Žambocha (kytarové instrumentálky Guitar & Forest a zhudebněné verše světových básnířek Wolf Lost In the Poem) přidává nové album Světlojemy.
  5:00

Protagonisté alba, zejména výhradní autor dvanácti písní Jan Žamboch, mluví o pozitivním tónu, který oproti předchozím potemnělým songům v aktuálním repertoáru cítí, a který je výsledkem jeho změn v osobním životě, konkrétně opuštění civilního zaměstnání a vstupu na volnou nohu profesionálního umělce.

Velmi důvěryhodně o tom zpívá v písničce Kdybych, jež je skutečně autentickým poselstvím, ba dokonce snad výzvou každému, kdo je ve svém životě se svou profesí, často jen zastupující skutečné touhy a ambice, nespokojen. A má rozhodně jasně pozitivní rozměr.

U Žambochů ale není nic černobílé a nějakého prvoplánového juchání se tady – snad až na před závěrem odlehčující a vlastně i trochu postradatelný Supersong – díkybohu nedočkáme.

Členité formy

Vstup do alba prostřednictvím písně Dýchej je až dylanovský. Kapela hraje pěkný folkrock s jasným refrénem, nicméně se slokami překotně frázovanými, vlastně vyprávěnými, s nápaditými obrazy a historickými odkazy.

Těžko říct, jestli si to Jan Žamboch uvědomuje a jestli je to skutečně jeho tvůrčí kořen, ale některé Dylanovy postupy, speciálně ve formách svých songů, netradiční výstavbě některých slok, a vůbec prvků vzdálených standardním folkovým kontextům, má zaryté pod kůží (ale možná k nim dospěl sám od sebe).

K členitosti Žambochových písní přispívá i skutečnost, že základ kapely, který kromě frontmana s kytarou a okrajově klávesovými nástroji, jeho ženy Stanislavy s akordeonem a Jiřího Nedavašky, který je bubeníkem koncertní sestavy a na album přispěl jen několika vokály, posílila řada zajímavých hostů. Mimo jiné kytarista Pavel Skála a bubeník Jiří Zelenka z (bývalých?) ETC..., basista František Raba, známý spoluprací se Zuzanou Navarovou, a bluegrassový instrumentalista Ondřej Kozák, jenž oživuje aranžmá kytarou, banjem, mandolínou či houslemi.

Záchytné body

Album má několik základních záchytných písňových bodů, které vesměs ukazují, jak vachrlaté je označení alba jako vysloveně pozitivního. Patří mezi ně píseň Jeg elsker deg o norsko-českém vztahu v roce 1968, začínajícím bezstarostnou romantikou a končícím příjezdem tanků, patří k nim píseň Nad mlíkem, osobní Žambochův příběh o hledání životních jistot, patří k nim Podnebesím o pátrání po duchovním ukotvení a patří k nim jistě i Vidium o tíži ztráty blízkého člověka i o výhledu každého z nás.

A patří k nim i coda celého alba, sólové číslo Jana Žambocha Heyerdahlí belí, kde autora kromě jeho kytary doprovází jen citera Michala Müllera. Textově se skoro rovná milostnému vyznání slavnému cestovateli.

Autor:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Mohlo by vás zajímat