Německá pěvkyně Diana Damrau září na předních světových pódiích jako Donizettiho Lucie z Lammermooru, Violetta z Verdiho Traviaty, Mozartova Královna noci v Kouzelné flétně a v mnoha dalších rolích lyrického a koloraturního oboru. V Praze poprvé vystoupila před osmi lety a domácí publikum ji zná z přenosů inscenací Metropolitní opery do kin jako Adélu z Rossiniho Hraběte Oryho, Verdiho Gildu z Rigoletta, Leilu z Bizetových Lovců perel nebo Julii z Gounodovy opery Romeo a Julie.
Lidovky.cz: Jak jste koncipovali program pražského koncertu?
Kombinaci hudby Iaina Bella s hudbou Donizettiho a Belliniho vnímám jako perfektní spojení. Iainův přístup k vokální hudbě je vkořeněn v tradici bel canta. I když jeho harmonie a tonalita patří už do 21. století, jeho požadavky na hlas zahrnují legato, dynamickou kontrolu a koloraturní flexibilitu – to vše s respektem k vokálnímu „nástroji“, takže hudba promlouvá napříč historií. Tento dialog se projevuje i ve struktuře programu – například Belliniho árie Casta Diva z Normy zazní po boku písně k měsíci z Iainovy opery In Parenthesis – a vzájemně si báječně skládají poctu.
