Navenek prototyp úspěšného a vlivného spisovatele. Rodák z Oxfordu, absolvent škol ve staré i nové Anglii, později zaměstnaný v redakci prestižní přílohy Times Literary Supplement. Debutoval ve čtyřiadvaceti letech. Jeho románová prvotina Věnováno Ráchel (česky 2009), portrét drzého, namachrovaného fracka, co si dá za úkol rozloučit se s vlastním dětstvím milostným úspěchem u jedné „starší ženy“, sklidil víc než pochvalné recenze.
V devětaosmdesátém se dočkal filmové verze. To už byl Amis o dalších pár příček výš: ve čtyřiaosmdesátém vydal Peníze, o pět let později Londýnská pole; „londýnskou“ trilogii pak uzavřel v pětadevadesátém románem Informace. Co mají ty knihy společného: zaprvé autorský zájem o možnosti a odstíny řeči, o pestrost jazyka i stylu, zadruhé chuť provokovat otupělou, znavenou, trochu apokalypticky zahrocenou společnost pozdního kapitalismu – a nakonec nekorektní zábavnost, podvratnou grotesku, neslitovný humor. Tyhle ingredience se hodí vždycky: autorovi i čtenáři.
Zemřel britský spisovatel Martin Amis, bylo mu 73 let |
Začátky ale neměl Amis snadné. Hlavně kvůli otci, Kingsleymu Amisovi, spisovateli možná ještě o kousek slavnějšímu, laureátovi Bookerovy ceny z roku 1986. Ve dvanácti se navíc jeho rodiče rozvedli. Takže Martin byl trochu ve vzduchoprázdnu. Hltal komiksy, zahrál si ve filmu. K vysoké literatuře ho přivedla možná paradoxně macecha, rovněž spisovatelka, když mu podstrčila Jane Austenovou. Pak už to šlo ráz na ráz: Vladimir Nabokov a Saul Bellow, možná taky Don DeLillo jako milníky pro vlastní literární aktivitu. Ponořil se do toho totálně.
Když mluvil v rozhovorech o svém memoáru Zkušenost (2000; česky zatím nevyšlo), uvedl, že vzpomínání na vlastní život v něm otevřelo takové vlny emocí, až se mu denní režim obrátil naruby. Ačkoli měl smysl pro humor, bral svou roli spisovatele dost vážně: ať psal obecně o nevlídnostech thatcherismu, o holokaustu, stalinismu nebo moderním terorismu. Živil se aktualitou, stejně jako nezapomínal minulost. Provokoval kontrastem všednodenních nízkostí – a událostí dějinně formativních.
Byl to král
Svou poslední knihu Inside Story, román namíchaný s autobiografií, vydal Martin Amis v roce 2020. Před pár dny pak měl na festivalu v Cannes premiéru film Jonathana Glazera Zóna zájmu, natočený podle stejnojmenné Amisovy prózy z roku 2014. Sklidil šestiminutový potlesk ve stoje, nadšené recenze a stal se jasným favoritem na Zlatou palmu. Dějištěm filmu je koncentrační tábor Osvětim, trojím hrdinou pak různí reprezentanti tamější nacistické moci. Tři portréty, dva muži a jedna žena, které ukazují, jak lehce se normalita může zvrtnout v nenormalitu, jak blízko má člověk k vesmírnému šílenství a hrůze.
Michal Shavit z britského nakladatelství Penguin Books, kde Amisovy knížky vycházely, se nechal slyšet: „Je těžké představit si svět bez Martina Amise. Byl to král – mimořádný stylista, pohodový chlápek, brilantně vtipný, erudovaný a nebojácný spisovatel a opravdu úžasný člověk. Tak důležitý a formující...“ Ta důležitost a formativnost ale nezmizí ani po Amisově smrti. Dál ji ponesou jeho knihy a filmy, co podle nich vznikly.
Autor je literární kritik.
