LN Četl jsem, že za vaším studiem medicíny stál spolužákův úraz. Jak tento iniciační zážitek probíhal?
Původně jsem doktorem ani být nechtěl, to spíš moje maminka, která pro jednoho lékaře pracovala. Toužil jsem stát se archeologem, ale je pravda, že mě fascinovala vážnost a podpora, kterým se lékaři v mém okolí těšili. Jednou jsme ale na střední škole hráli americký fotbal, zápas probíhal velmi agresivně a najednou se ozval ohromný křik. Můj kamarád měl lýtkovou kost do pravého úhlu, zkrátka zlomenina jako hrom. Ten klid, s nímž jej lékaři v nemocnici přijali, na mě udělal velký dojem. Hrozně jsem si tehdy přál, abych mu mohl pomoci, připadal jsem si velmi bezmocný. V důsledku toho jsem se tedy rozhodl pro studium medicíny.
První román jste napsal v době, kdy jste sloužil na atomové ponorce. To tam byla atmosféra tak hrozná, že jste začal psát?
Byla to tehdy velmi zajímavá situace. Člověk je tak jako tak pod vodou, takže jsem se tam rozhlížel, jak se lidé chovají – protože jsme byli nejen oddělení od rodin, ale rovněž tam bylo natlačeno sto čtyřicet vojáků na velmi malém prostoru. Je pravda, že kdybych se na ponorce neoctl, třeba bych ani psát nezačal, protože jsem byl vždycky velmi zaneprázdněný. Psát knihy je totiž velké riziko, které člověk dlouze zvažuje.
Narodil se v New Yorku, vystudoval medicínu, pracoval jako chirurg a také jako oční lékař. V roce 1969 nastoupil jako vojenský lékař na atomovou ponorku. Tam sepsal debutovou knihu The Year of the Intern (1972), následoval román Coma (1977, č. Kóma), který zfilmoval Michael Crichton. V českém překladu vydalo všechny knihy Robina Cooka nakladatelství Knižní klub, např. Mozek, Horečka, Osudná léčba Smrtelný strach, Únosné riziko, Chromozom 6. Zatím posledním přeloženým románem pak je Smrtící gen.
Váš debut Stážista se ještě bestselerem nestal. Vy jste jej ovšem toužil napsat, což se vám také následně podařilo. Co jste v dalším románu Kóma změnil?
Robin Cook (1940)
Byla ve mně soutěživost a chtěl jsem tomu přijít na kloub. Proto jsem si po vydání Stážistu přečetl a zjistil, že sice zajímavý je, ale také je trochu nudný. Bylo mi jasné, že pokud si budu chtít čtenáře získat, budu k tomu muset přistoupit jinak. Byl jsem tehdy vážným studentem medicíny, který nikdy žádný bestseler nečetl, a tak jsem jich pak spoustu přelouskal a dozvěděl se, jak na to, jak lékařská fakta podat zábavně. Vytvořil jsem si čtyřicet bodů, které jsem se snažil naplnit. Kóma pak také zfilmoval Michael Crichton a hlavní roli si zahrál Michael Douglas.
Proč jsou podle vás příběhy o doktorech tak populární?
Myslím, že je to proto, že lékařská profese se týká nás všech. Můžete si přečíst o velkém bílém žralokovi a potom se rozhodnout, že už nevstoupíte do moře, ale s nemocnicí je to jinak. Tam se dřív nebo později ocitneme všichni. Nejpůsobivější příběhy jsou ty, při jejichž vnímání si musíme uvědomit, že se tím hlavním hrdinou můžeme stát i my. A to je právě základ jejich velké popularity.
A jak se v lékařském povolání snoubí etika s byznysem?
To je velký problém a jedno z klíčových témat mých knih. Chci lidem poskytovat informace, aby se mohli lépe chránit, a zároveň si myslím, že by bylo dobré snažit se vrátit lékařkou profesi zpět. Nemám samozřejmě na mysli z technologického nebo vědeckého hlediska, ale právě z toho etického, které nastupujícím podnikatelským trendem v medicíně hodně trpí. Je to totiž byznys, kde létají miliardy, což má samozřejmě negativní dopad.
Jste členem The Woodrow Wilson Center’s Board of Trustees. Kdo vás tam zvolil a co je úkolem této instituce?
Jmenoval mě prezident. Tato instituce vznikla proto, aby se akademická obec dostala do interakce s vládou, aby mohla ovlivňovat tvorbu legislativy. Zaujalo mě, že biotechnologie i biomedicína se z těchto debat vytrácely. Proto jsem se o to začal zajímat, včetně veřejné zdravotní péče. Konkrétně mě do této pozice dostala celá ta debata okolo kmenových buněk, v níž se stále hodně angažuji, protože si myslím, že je třeba v tomto směru Kongres ovlivnit. Už jsem uspořádal jedno sympozium s politiky týkající se tohoto problému a na podzim chystám další, kde by se mělo hovořit zase o placení a kontrole cen zdravotní péče.
Máte stejné jméno jako bývalý britský politik a také další, britský, spisovatel. Měl jste s tím někdy potíže?
Bohužel ano. V The Miami Herald totiž jednou na titulní stránce bylo napsáno: Robin Cook, autor knihy Kóma, se bude ženit se svou milenkou. Mé přítelkyni se to tehdy příliš nelíbilo.
