Ani po týdnu od okamžiku, kdy z pozemského světa odešel, neumím nalézt vhodnější slova. Dají se možná nějakými adjektivy zesilovat, ale měnit podstatu není důvod.
Mnozí z nás, kteří jsme se tu dnes sešli, jsme spoluprožívali Jurajovo poslední těžké desetiletí. Jeho život několikrát visel na vlásku, ale stejně tak víme, že se ze svého života, a ze svého „nového“ srdce, stále znovu radoval. Vnímali jsme i jeho další zdravotní neduhy, ale namlouvali jsme si, že je nesmrtelný, stejně jako jeho filmy. Je smutné zjistit, že se nedá zařídit, aby tomu tak bylo.
