Hrdinou filmu je herec středního věku Pavel Šnajdr (Pavel Šimčík). Z pražského působiště odjíždí na hostování do Olomouce, kde žije jeho babička (Iva Janžurová), taktéž herečka. Oba sdílejí vášeň pro improvizaci a vytváření rozličných absurdních či trapných situací.
Pavlovo představení se má konat v místním kulturním domě, jehož správu má na starosti nedovtipný ředitel Grunt (toho si zahrál sám režisér Miroslav Krobot). Grunt nechápe Pavlův humor a nijak nehoří ani pro kulturu obecně, jeho zájmy jsou spíš politické. Není moc jasné, proč vlastně Pavla angažoval, zejména když sám herec teprve hledá tvar a účastníky svého budoucího improvizačního kusu.
Naopak zřejmé je, proč už to Pavla nebavilo v Praze – má problémy v manželství, hlavně proto, že jeho žena (na rozdíl od zmíněné milované babičky) nemá smysl pro jeho potrhlé kousky. Snaha řešit krizi za pomoci manželského poradce troskotá také proto, že poradce (samozřejmě) naváže s Pavlovou manželkou poměr.
Velká premiéraRežie: Miroslav Krobot Premiéra 21. 7. |
V Olomouci se Pavlovi po této stránce dostává zadostiučinění, padají mu tam do náruče různé ženy, jeho zaujme především pracovnice sociálních služeb Mikina (Iva Pazderková), která pomáhá jeho babičce a dokáže se naladit na podobnou vlnu. Život herci trochu komplikuje skutečnost, že ho někdo v Olomouci nemá rád a zřejmě po něm jde – možná z osobních, možná z profesních důvodů.
S blížící se premiérou Pavel cítí, že nejlepší parťačkou na jevišti by mu nebyl nikdo jiný než vlastní babička, ta ovšem dlouho odmítá, neboť už není úplně ve formě a hlavně trpí Tourettovým syndromem čili občas se jí z úst nekontrolovaně vychrlí salva vulgárních výrazů. Vzhledem k její vášni pro trapno ovšem není jisté, zda poruchu jen nepředstírá, nebo zda ji nepředstírá aspoň někdy.
Pavlova improvizace se během zkoušení vyvine k jakémusi krotkému dloubnutí do regionální politické reprezentace, což působí velké vrásky Gruntovi, ten se dokonce pokouší herce uplatit, aby narážky z představení vynechal. Herec za pomoci osudu a babičky přichystá překvapivé řešení celé aféry, takže pokrytectví je zesměšněno a tvůrčí poctivost morálně vítězí. Taktéž nezkalená láska. (Mezi vnukem a babičkou a sekundárně mezi vnukem a babiččinou pomocnicí).
Vršení všelijakých nápadů bohužel nedokáže zastřít rozpaky, které Velkou premiérou od začátku do konce prostupují. Nic tu nepůsobí přirozeně, problémy postav vypadají uměle a jejich řešení nepřesvědčivě. Jediný skutečný problém, který hrdina má, by snad mohl vyřešit freudiánský psychoterpaeut, na to však ve snímku nedojde.
Tím nejvýraznějším, co divákům po celkově matné Velké premiéře utkví v paměti, jsou bezpochyby „tourettovské“ výlevy Ivy Janžurové coby svérázné babičky. Nežijeme v zemi, kde by se podobně povrchní a účelová (byť jistě též zčásti „osvětová“) prezentace reálné nemoci odsuzovala jako nepřípustné zlehčování. To je asi dobře. Že však jde o výraz tvůrčí bezradnosti, to je zřejmé i bez přehnaného moralizování.
