Vítězný Maloletkův snímek zachycuje děsivý moment, kdy záchranáři vynášejí z bombardované mariupolské porodnice rodící Irynu Kalininu. Dvaatřicetiletá Ukrajinka následně porodila mrtvého syna Mirona a hodinu a půl po porodu zemřela také.
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) později uvedla, že při ruském útoku na mariupolskou porodnici zemřeli tři lidé a další sedmnáct bylo zraněno.
„Děsivá fotografie z obléhání Mariupolu byla jednoznačně vybrána jako vítěz World Press Photo. Hlasovalo se během prvního výročí začátku války na Ukrajině, porota vyzdvihla sílu obrazu, příběh v něm ukrytý a stejně tak zobrazené hrůzy,“ uvedl za porotu fotoeditor The New York Times Brent Lewis.
„Smrt ženy i novorozence tuto válku doslova shrnuje. Jak na adresu Ruska poznamenal jeden z členů poroty: ‚Je to jako by se snažili zabít budoucnost Ukrajiny‘,“ dodal Lewis.
Ukrajinský fotograf Jevhen Maloletka pracuje pro agenturu AP. Byl jeden z mála fotografů, kteří dlouhé obléhání východoukrajinského přístavu dokumentovali.
„Dostali jsme se do Mariupolu jen hodinu před začátkem invaze. Dvacet dní jsme zde pobývali s lékaři v podzemí nemocnice či v úkrytech s obyvateli města, abychom zachytili strach, ve kterém Ukrajinci žili,“ uvedl fotograf.
V kategorii Příběh roku zvítězila série fotografa Madse Nissena. Dán v devíti fotografiích zdokumentoval, jak se žije obyčejným Afgháncům pod vládou Tálibanu v časech, kdy se dlouholetá světová pomoc a podpora této zemi zcela zastavila.
„Doufám, že moje práce zdvihne nejen zájem o problémy Afghánců, ale že povede i k opravdovému zapojení. Miliony tamních obyvatel totiž zoufale potřebují potravinovou a humanitární pomoc,“ uvedl. Porota ocenila celkovou šíři, s jakou Nissen život dnešních Afghánců zdokumentoval.
Kategorie Dlouhodobý projekt letos vítězství přisoudila arménské fotografce Anuš Babažanjanové. Roky se totiž věnuje problematice vodohospodářství v zemích bývalého SSSR, které nyní ještě více zhoršuje klimatická krize. Na svých snímcích zachycuje realitu okolo vysychajících řek Amudarji a Syrdarji ve středoasijských zemích. Porota ocenila, že se fotografka vyhnula regionálním klišé a vyobrazila boj o vodu pomocí vztahů mezi místními.
V kategorii Volný formát pak uspěl Egypťan Mohamed Mahdy. Spolu s obyvateli alexandrijské čtvrti Al Max totiž díky interaktivní webové stránce dokumentuje tamní mizející rybářskou vesnici.
Egyptská vláda totiž od roku 2020 systematicky vystěhovává tamní obyvatele do kilometry vzdálených obydlí, aby mohla zlikvidovat zdejší původní rybářské osídlení vázané na vodní kanál. Spolu s demolicí staré vesnice ale společnost přichází o kolektivní vzpomínky a lokální kulturu. Porota ocenila řadu způsobů, které fotograf používá. Vedle fotografií totiž Mahdyho projekt sestává z obrázků, nahrávek, ručně psaného textu, map či kreseb.
Porota v čele se zmíněným fotoeditorem deníku The New York Times Brentem Lewisem vybírala z 24 regionálních vítězů, které oznámila koncem března. Na vyhlášení vítězů tradičně naváže celosvětová putovní výstava všech nominovaných, která navštíví šedesát měst. Začíná už tuto sobotu v Amsterdamu.
