Pátek 27. května 2022, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Zelenka v Národním: Je kapitalismus 'prohnilej'?

Kultura

  17:00
Pražská Nová scéna Národního divadla uvedla hru Petra Zelenky Ohrožené druhy v autorově režii. Ironické moralitě, která předkládá, jak depresivní může být život v současném systému, chybí režijní odstup.

Rozpolcený bojovník za lepší svět. Jiří Štěpnička jako Jeremy foto: ND

Pražská Nová scéna uvedla hru Petra Zelenky Ohrožené druhy v autorově režii.
Zelenkova hra existenciální téma opět zpracovává s dostatečnou originalitou. Hrdinové jsou dva bývalí spolužáci. Fotograf Jeremy (Jiří Štěpnička) až do své šedesátky jezdí po světě a fotografuje jeho bídu, čímž se vymezuje proti systému a kvůli výdělku by se nezaprodal. Pak překvapivě přijme zakázku pro reklamní agenturu. Jan (Igor Bareš) je ředitel marketingu u velké firmy, který si otázkami morálky hlavu neláme. Životy obou se po letech osudově protnou, věci se dají do pohybu, jako by se roztočil velký vír, který nakonec každého z nich vyvrhne jinde.

Igor Bareš jako ředitel marketingu velké firmy, který si otázkami morálky hlavu neláme.

Zelenka napsal jeden z nejambivalentnějších textů poslední doby, který také může patřičně iritovat. Jeho hra vcelku „na vážno“ otevírá řadu otázek spojených se složitostí současné existence a zároveň je zpochybňuje, pohrává si s nimi i je ironizuje. Autor volí absurdní prostředí reklamní agentury jako zhuštěnou paralelu současného světa. Zde také může uplatnit svůj smysl pro jazykovou komiku a groteskní detaily - a zdaleka nejde jen o symbolickou domácí kremaci mloka, kterého Jan sponzoruje. Zelenkova hra skrývá rozhodně víc, než se podařilo přenést na jeviště; asi nejsilněji zaznívají úvahy nad marností lidského usilování, nad tím, co je to úspěch a zda dosažení nějaké životní mety má vůbec smysl.

Krizi mají všichni

I když ve hře není nouze o blázny, alkoholiky, narkomany a starce „s alzheimerem“, Zelenka tvrdí, že ohroženými druhy jsme dnes všichni. Ale není z toho cítit žádnou levičáckou rétoriku. Toužili jsme po svobodě a dostali ji. Ta nová svoboda zároveň přinesla další závislosti. Jak říká Jeremy: „Tvrdili nám ve škole, že kapitalismus je prohnilej. A my jsme se tomu smáli, protože jsme věděli svoje. Prohnilej znamenalo nádhernej. Když jsme zjistili, že kapitalismus je skutečně prohnilej, už nám nezbylo žádný slovo, kterým bysme to mohli popsat.“

Celý život byl altruista. Teď si chce vydělat

Pocity marnosti a pohybu ve vzduchoprázdnu nepřepadají jen šedesátníky, krizi má i mladý Janův milenec Hanka (Michal Kern). Obdivuje Martu Kubišovou, převléká se za ni a zpívá jako ona a naříká, že Martě bylo jako jemu, když podepsala Chartu. Ale jak sám říká, dnes není co podepisovat.

Mělo se škrtat

Když režíruje autor, může se stát a také se často stane, že nedokáže uplatnit dostatečný odstup, a také zpravidla nemá rád dramaturga, protože má vyhraněnou představu už od doby, kdy zasedl k psacímu stolu. Tenhle problém zjevně nastal i u Petra Zelenky. Především se v textu mělo škrtat: do té doby, než se celý mechanismus odkryje, to není až tak nutné, ale později jsou některé pasáže zbytečně mnohomluvné, inscenace ztrácí rytmus.

Další potíže tkví v samém prostoru jeviště - jeho rozlehlost slušela Dočekalově Noře, ale u této komorní hry je na překážku, mizanscény tu nevycházejí, jak by měly, dramatické situace se rozpadají.

Petr Zelenka: Ohrožené druhy

Režie: Petr Zelenka
Národní divadlo - Nová scéna, světová premiéra 24. 11. 2011

Inscenace prostě nemá dostatečný „drajv“ a zejména v druhé půlce se vleče, čemuž by se na studiové scéně dalo zabránit. Rozlehlý prostor sice rozbíjí Chocholouškova efektní scéna, ale s ratejnou Nové scény se zázraky dělat nedají. Také je z bočních řad vidět „do inscenátorské kuchyně“ a sledování klopotných příprav ke změnám není zrovna to, co by divák chtěl pozorovat.

Zelenka jako režisér neuplatňuje vždy takový nadhled, který by vystihl tragikomičnost textu. Více inklinuje k traktování situací, což ho zavede až k televizně popisnému stylu. Lepší herce, než jsou Jiří Štěpnička a Igor Bareš, si nemohl přát, a přesto jejich duel nemá patřičnou ostrost ani přesvědčivost. V dílčích pasážích samozřejmě tyto postavy ožívají. Štěpnička se snaží udržet Jeremyho v poloze pobaveného pozorovatele, který skoro nepostřehne, jak se mu mění život, zatímco Barešův Jan je víc posmutnělý hrdina, který se osudu prakticky nevzpouzí. Pánové mají také spolehlivé protihráčky - Miluši Šplechtovou (Jana) a Sabinu Královou (Eva), i když se u nich nedá přehlédnout, že využívají podobné herecké prostředky.

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách
Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách

Také jste radši, když si děti oblíbí hezkou českou písničku místo nějaké v angličtině? Pak se vám rozhodně bude líbit tahle rybičková písnička od...