S profesorem teoretické fyziky Jiřím Chýlou o letošních laureátech Nobelovy ceny za fyziku, o tom, s čím se vědec musí smířit, i o teorii mnoha paralelních vesmírů
Lidovky.cz: Co je kvantová provázanost?
Provázané jsou všechny kvantové systémy, které obsahují víc než jednu částici. Třeba elektron a proton v atomu vodíku jsou také provázané. U nich ale provázanost nepřekvapuje. Zajímavější je, když jsou provázané dvě částice, které spolu interagovaly před nějakou dobou, ale pak se navzájem vzdálily. Přesto fungují jako jeden celek. V kvantové teorii mají totiž pojmy část a celek trochu jiný význam než v klasické. Nejzásadnější je ale jiný pojem, který v klasické teorii vůbec není. Je příčinou většiny problémů a paradoxů, které jsou s kvantovou teorií spojené.
Lidovky.cz: Jaký?
Je to superpozice stavů. Částice mají vlastnost, které se říká spin. Je to – velmi zhruba – obdoba veličiny popisující její rotaci kolem vlastní osy. Spin má tedy směr a velikost. Kdybyste jí měřil ve směru téhle osy, v klasické fyzice by vám (ve vhodných jednotkách) mohla vyjít třeba jedna polovina. Pokud byste ji měřil kolmo k jejímu směru, vyšla by nula. V kvantové fyzice je to jinak. Při měření v kolmém směru vyjde spin jednou minus, podruhé plus jedna polovina. Když ale budete dělat častá měření, střední hodnota bude pořád nula jako v klasické fyzice.
