Když před sedmadvaceti lety zemřel Bohumil Hrabal, Milan Kundera pronesl: „Jednou bude zapomenuta ruská okupace a o těch letech se bude říkat, to byla ta velká doba české kultury, kdy žil Hrabal, který tehdy napsal Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučnou samotu.“ Od té chvíle se ale mnoho změnilo.
V 90. letech byl Bohumil Hrabal nerudným vdovcem, který každý den jezdil krmit kočky na chatu do Kerska a pak chodil po pražských pivnicích. Jeho texty mohly najednou vycházet nezcenzurované, v různých výborech a ve vysokých nákladech se objevovaly lecjaké varianty, a především byly pořádány Hrabalovy spisy.
