Mystické počátky českých dějin jsou obestřeny mnoha tajemstvími, i proto lákají k „dešifraci“ řadu odborníků. Jejich závěry jsou někdy překvapivé; jako když muzikolog Vladimír Karbusický tvrdil, že v případě jmen bájných pohanských vládců se jednalo o nedorozumění, o dezinterpretaci údajného poselství určeného franskému vůdci jménem Tetha, začínajícího slovy Zastav své kroky (“Krok kazi Teute, lub přemýšlej. Nezamýšlám na ťa vojnu ni zla, kržu my se neklaníme, gosti vítáme“).
Záviš Kalandra zase mytická jména jako Vnislav, Křesomysl či Hostivít vyložil jako staré slovanské názvy dnů v týdnu. A týž historik se dokonce snažil rozšířit rozsah mytického času, když zpochybnil existenci samotného zemského patrona knížete Václava jakožto historické postavy, protože se podle něj původně jednalo o pohanského boha letní plodnosti.
Na nejstarší české mýty v té podobě, jak je zachytil kronikář Kosmas, se nyní nově zaměřil historik a archeolog Petr Charvát v knize Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes. I jeho teorie budou zřejmě na většinu čtenářů působit přinejmenším nezvykle.
