Anglický romantický básník William Wordsworth o době Velké francouzské revoluce napsal: „Slastné bylo žít za toho rozbřesku, ale být mladým, to bylo jako v Nebi.“ Byla to jeho pošetilost a nerozvážnost mládí.
Ale tak jsme si připadali i my, kteří jsme v první polovině 90. let 20. století, v opojné atmosféře svobody, příležitostí a očekávání, jsme mladí, studovali anebo měli zájem o společenské a politické vědy. Tehdy jsme četli Johnsonovy Dějiny 20. století, které v roce 1991 vydalo nakladatelství Rozmluvy. Jedna z prvních antikomunistických knih o historii toho strašného období, které britský marxistický (tudíž komunistický) historik Eric Hobsbawm nazval „krátkým 20. stoletím“, o letech 1914–1991.
Jak čerstvé a osvěžující bylo tehdy přečíst si dějiny těchto „moderních časů“ (tak zněl název knihy v anglickém originálu) z nekomunistického, dokonce antikomunistického pohledu po více než 40 letech komunistické indoktrinace! „Slastné bylo žít za toho rozbřesku, ale být mladým, to bylo jako v Nebi.“
