Schovávání se před světem. Nebo spíš: schovávání se před životem… Kdo si oblíbil irskou prozaičku Saru Baume (1984) již díky jejímu románovému debutu Jasno lepo podstín zhyna, ten si jistě přečte novinku Sedm věží (2022), přestože vlastně nabízí totéž co prvotina i další román Vyšlapaná čára.
Vývoj tvorby této autorky se dá nazvat skomíráním, pokud ho decentně nenazveme variováním téhož tématu. Jasno lepo podstín zhyna zůstává nepřekonáno, neboť nabídlo nejen silné postavy – osamělého muže a psího tuláka, jejichž osudy se tragicky propojí –, nýbrž byl přítomen i příběh vyhrocený do dramatu.
Ano, někomu to možná připadalo trochu kýčovité a někdo to románové šidítko – pche, děj! – neocenil. Navíc příběhů o psech je přece čím dál víc, s tím, jak roste jejich role: jak kypí lidská osamělost a jak vzrůstá péče o psy či jejich rozmazlování.
