Druhý pokus o nejtěžší prvek

Tvrdí to americko-ruská skupina, která pracuje v laboratořích v ruském Dubně a kalifornské Lawrence Livermore National Laboratory. O otcovský primát se tento týden přihlásila publikací v časopise Physical Review. Jejich slova však bychom měli zatím brát s rezervou: ověření jejich výsledků jinou skupinou vědců potrvá několik let a objevitelé v ruce nemají „hmatatelný“ důkaz.

Navíc heslo „důvěřuj, ale prověřuj“ platí v případě velmi těžkých prvků dvojnásob. Jak jsme zmínili v úvodu, jde o druhé narození prvku 118. Před sedmi lety ho měl údajně vytvořit ruský fyzik Viktor Ninov, pracující v USA. Výsledky však nikdo nenapodobil, jeho tým nakonec svou práci stáhnul a Ninov byl „odejit“ z laboratoře.
 V čem je problém? Za prvé jsou prvky s tímto atomovým číslem velmi nestabilní. Podle statistik z nového rusko-amerického výzkumu se atomy „118“ rozpadají v průměru za 0,9 milisekundy od svého vzniku. Pokud vůbec lze hovořit o statistice, když se zakládá na sledování pouhých tří atomů: víc jich za 1000 hodin pokusů nevzniklo.

Honba za nejtěžším a neuchopitelným

Za „svatý grál fyziky“ se někdy označuje tvorba nových prvků, které se v přírodě nevyskytují. Důvod? „Je to krajně obtížné“, říkají fyzikové. Nové prvky se tvoří na horní hranici Mendělejevovy tabulky prvků, v oblasti „za uranem“ - odtud jejich název transurany. Nemají „praktické“ využití, protože nejdéle žijící známý transuran je izotop seaborgia 266, který má poločas rozpadu asi 21 sekund. Proto, i když se nové prvky čas od času podaří ve specializovaných laboratořích vytvořit, víme o nich dost málo. Většinou není dost času ani na zkoumání jejich chemických vlastností. Jistou naději skýtá tzv. ostrov stability, tedy oblast těžkých prvků s „magickým“ počtem částic v jádře, které by měly být relativně stabilnější a umožnit bližší poznání těchto exotických prvků.

Důkazy o existenci „118“ jsou nepřímé: skládají se ze záznamů o atomech prvků 116, 114 a 112, které rozpadem těžšího prvku vznikly. Objevují se jako izotopy, atomy jednoho prvku, které se liší počtem neutronů. Právě z přítomnosti určitých izotopů lze dovodit, co bylo na místě „před nimi.“ Rozpad neznámého prvku s sebou přináší jisté nejasnosti, takže ruskoamerický tým raději ověřoval teoreticky a pak během experimentů několik různých rozpadových řad prvku 118 a izotopů, které z něj vznikají. Rozpad těchto lehčích atomů mohou pozorovat i hůře vybavené laboratoře, než je Dubno, a jiné badatelské týmy si tak mohou potvrdit alespoň část výsledků objevitelů „118“.

Jinak zůstává oblast prvků s vysokým atomovým čísle velmi exkluzivní. Nový prvek vznikl při ostřelování izotopů curia 245 a kalifornia 249 paprskem izotopů vápníku 48. S těmito materiály může na světě zacházet jenom pár laboratoří. A unikátní výsledky jsou ve vědě vždy trochu „podezřelé.“

Přestože americko-ruský tým dělal i podle jiných expertů vše proto, aby byl jeho pokus řádně zdokumentován, „dokud jeho výsledky někdo nezopakuje, jedná se jenom o tvrzení“, řekl pro časopis Nature fyzik Fritz Peter Hessberger.

Do té doby si také ununoctiom (latinský název, který v sobě nese číslice z čísla 118) bude muset počkat na lepší jméno.