Glosa: Kde končí svoboda a začíná žumpa?

Provozovatel serveru, na němž se diskutuje, také smí (v některých případech dokonce musí) dodatečně odstraňovat nevhodné příspěvky, protože, ač se to zdá absurdní, provozovatel serveru může nést právní následky za jednotlivé komentáře.

A tak situace vypadá, jak vypadá. Někteří už se naučili tlačítko pro vstup do diskuse ignorovat, ale pokud neodoláte, dostanete se vždy do podobné společnosti bez ohledu na médium a obsah článku. Někteří diskutující si snaží vylepšit náladu po špatném dni peskováním novináře za to či ono výrazivem, za které by se musel stydět i Miloš Zeman. Zvláště pak, pokud jim dá nebohý žurnalista do ruky zbraň v podobě pravopisných nebo věcných chyb. Když se situace vyhrotí, nastoupí "cenzor" a odstraní nevhodné příspěvky, ovšem ne proto, aby hájil čest redaktora, ale aby bránil redakci před možnými právními následky. Tím si vyslouží další spršku nevole od diskutérů a vše se opakuje, dokud není článek odsunut do pozadí novějšími událostmi.

Situace se ještě více vyhrotí v případě, pokud se článek dotýká společensky citlivého tématu, například soužití různých menšin. V takovém případě mnohdy vzdávají provozovatelé serverů svůj boj předem a diskusi ani neotevírají. Mnohdy jim to ale nepomůže, protože nejhlasitěji křičící se přesouvají do okolních a tématicky úplně nesouvisejících článků, kde si stěžují, jak bylo ukřivděno jejich právu na svobodu slova.

Přitom popsaný průběh není typický pro všechna místa, kde je čtenářům dovoleno vyjadřovat se ke článkům. Naopak na diskuse na malých serverech takové problémy nebývají. Okruh diskutérů zde bývá stálý, proto mezi sebou udržují virtuálně přátelské vztahy. Debaty tak bývají plodné, článek vhodným způsobem doplňují a rozvíjejí.

Jak ale počet čtenářů roste, začínají přibývat i problematické jevy. Ty se nejdříve daří zvládat různými (auto)regulačními mechanismy, ale jakmile počet návštěvníků překročí kritickou hranici, diskuse se zvrhnou v přehlídku lidské ubohosti a původní účastníci je se znechucením opouštějí.

Zdá se, že povinná registrace, hodnocení příspěvků a následné označování těch nevhodných jsou jen slabé náplasti na současnou situaci.

Možná by stálo za zvážení, zda-li je vůbec moudré nechat čtenáře podílet se na obsahu média. V počátcích internetu byla taková možnost s nadšením přijímána, ale současný stav bohužel potvrzuje Platónova slova o tom, že se na řízení státu nemohou podílet koželuhové na Agoře.

Obsah diskusí je tak uboze předvídatelný: u dopravních nehod se dozvíte, že za ni určitě mohou kamióny, u trestných činů zase to či ono etnikum. Politici jsou zase neschopní a zkorumpovaní, ovšem nesahají ani po paty novinářům, kteří o nich píší. A tak se ptám - má při současném stavu ještě smysl diskutovat o nějaké svobodě slova?