Kukuřici chrání gen vypůjčený z půdní bakterie Bacillus thuringiensis. Rostlina si podle něj vyrábí bílkovinu, která na rozdíl od jedů používaných ve formě insekticidních postřiků působí jen na úzce vymezenou skupinu hmyzu. Otráví se jí housenky motýlů, ale broukům, včelám a dalšímu hmyzu neublíží.
Housenky a plísně nemají šanci
Kukuřice vybavená tímto genem se na první pohled nijak neliší od jiných odrůd. Zásadní rozdíl mezi geneticky upravenou a neupravenou kukuřicí začne být patrný až ve chvíli, kdy se na kukuřičné pole zatoulají samičky motýla zavíječe kukuřičného a nakladou tam vajíčka.
Housenky se po vylíhnutí rychle zavrtají do kukuřičného stonku, kde jsou jako v bunkru chráněny před postřiky, kterými na ně zemědělec útočí. Rostliny napadené housenkami polehnou a jsou pro sklizeň ztraceny. Navíc jsou náchylné k napadení plísněmi produkujícími smrtelně jedovaté mykotoxiny schopnými vyvolat u člověka nádorové onemocnění.
Geneticky modifikovaná kukuřice zavíječi odolá. Housenka pozře s jejími buňkami i bílkovinu, kterou si buňky vyrobily podle podstrčeného bakteriálního genu.
Bílkovina se v trávicím traktu housenky štěpí na toxický produkt a ten se váže na buňky housenčího střeva. Housenka záhy hyne na poškození trávicího traktu. Geneticky modifikovaná kukuřice je tak chráněná nejen před housenkami, ale následně i před nebezpečnými plísněmi.
Není to jediný přínos geneticky modifikované kukuřice. Zemědělec ji nemusí stříkat insekticidy, a díky tomu přežívá na kukuřičném poli pestré hmyzí společenstvo, jež je na poli nemodifikované kukuřice zdecimováno insekticidní sprchou.
Neotrávíme se
Možnost, že by jed určený housence uškodil lidem či zvířatům, kteří budou konzumovat geneticky modifikovanou kukuřici, můžeme spolehlivě vyloučit. Bílkovina vyráběná v geneticky modifikované rostlině podle genu bakterie se štěpí na toxin jen v trávicím traktu hmyzu.
Člověk a zvířata navíc postrádají v těle molekuly, na něž se tento toxin musí navázat, má-li se projevil jeho účinek. Potraviny běžně obsahují mnohem nebezpečnější látky. V bramborách se nachází toxický alkaloid solanin a lékařská literatura popisuje asi 2000 případů otravy tímto "bramborovým jedem". Případ otravy bílkovinou bakterie Bacillus thuringiensis popsán nebyl.
Vyloučena je i možnost, že by se rostlina stala po cíleném zásahu do dědičné informace jedovatou kvůli nějakým nepředvídatelným změnám. Dokládají to výsledky zákonem předepsaných testů, kterými geneticky modifikované rostliny procházejí před schválením pro pěstování na polích.
Nejprve se prověří gen, který je určen k propašování do rostliny. Když se ukáže, že se ani vzdáleně nepodobá genu pro nějaký známý toxin, můžou testy přikročit k prověrce bílkoviny, kterou si rostlina podle podvrženého genu sama vyrobí. Ta se zkouší na buňkách i laboratorních živočiších. Pokud by se při testech objevil byť jen stín podezření, že bílkovina skrývá za maskou neviňátka tvář vražedníka, byl by osud geneticky modifikované rostliny zpečetěn. Její pěstování by nebylo povoleno.
Následně je otestována celá geneticky modifikovaná rostlina. Jako součást potravy ji během důkladných testů přijímají nejrůznější živočichové od hmyzu přes ryby a ptáky až po savce. Zdraví zvířat pochutnávajících si na geneticky modifikovaných rostlinách je opět úzkostlivě sledováno. Až když ani při těchto experimentech nedojdou zvířata žádné újmy, může být rostlina prohlášena za zdraví neškodnou. Kukuřice MON810 těmito testy zdárně prošla.
Největší vliv má farmář
Rostlina ale nemusí být jedovatá, a přesto nám může poškodit zdraví například vyvoláním těžké alergické reakce. Geneticky modifikované rostliny nejsou v tomto směru o nic lepší, ale ani o nic horší než ostatní rostliny.
Flóra je bohatým zdrojem alergenů. Dosvědčit to mohou alergici trpící citlivostí na pyly. Vydatnými zdroji alergenů jsou ale také potraviny rostlinného původu, například burské oříšky. Ročně zemře na světě na alergický záchvat po požití buráků asi 90 lidí.
Zatím však nebyl popsán případ závažné alergie na geneticky modifikované rostliny povolené k pěstování. Bezpečnost geneticky modifikovaných rostlin s ohledem na riziko vyvolání alergií prověřuje opět velmi důkladná baterie testů.
Původně se netestovaly rostliny určené jako krmivo pro hospodářská zvířata, ale od této praxe vědci upustili. Nyní platí zásada, že vše, co mohou lidé z geneticky modifikovaných rostlin byť i jen omylem sníst, musí být prověřeno. Také tyto zkoušky kukuřice MON810 úspěšně složila.
|
GM plodiny |
|
* Geneticky upravená kukuřice se letos začala v ČR pěstovat na 270 ha orné půdy, jde o mizivou rozlohu, neboť orné půdy je v republice asi 3,5 milionu hektarů * Nejvíce se modifikovaná kukuřice pěstuje na jižní Moravě a ve středních Čechách * Zemědělci musí především dodržovat vzdálenost mezi poli, na kterých roste kukuřice v rámci rozdílných pěstitelských systémů -konvenčně, s geneticky modifikovanými plodinami či v režimu ekologického zemědělství. * Celková plocha geneticky modifikovaných plodin ve světě loni meziročně vzrostla o pětinu na 81 milionů hektarů. Téměř 8,25 milionu farmářů ze 17 zemí se loni podílelo na biotechnologické výrobě. Většina produkce, zhruba 59 procent, byla soustředěna ve USA. Dalšími předními producenty jsou Argentina, Brazílie, Kanada a Čína. * Nejvíce je mezi GM plodinami zastoupena sója odolná vůči herbicidům. |
Testy nejsou motivovány faktem, že je uváděna na trh nová odrůda, ale skutečností, že při šlechtění této odrůdy přišly ke slovu metody genového inženýrství. Pokud vznikne nová odrůda tzv. klasickými metodami šlechtění, nikdo ji srovnatelným zkouškám nepodrobí. Přitom i při klasických metodách šlechtění může docházet k významným změnám v dědičné informaci. Jejich podstata však zůstává na rozdíl od cílené změny provedené genovými inženýry zahalena tajemstvím.
Samostatnou kapitolu představují změny postihující společenstva organismů na poli, kde se místo konvenční odrůdy pěstuje geneticky modifikovaná plodina.
Výzkumy z posledních let ukazují, že rozhodující není to, jestli je na poli pěstována geneticky modifikovaná, nebo klasická plodina. Největší vliv má farmář - tedy to, jak často a jakým způsobem do porostu na poli zasahuje. I proto mohou dávat experimenty velmi rozdílné výsledky. Geneticky modifikovaná kukuřice ale vychází ze srovnání s klasickými odrůdami velmi dobře. V mnoha směrech je její pěstování k životnímu prostředí šetrnější než postupy při pěstování konvenčních odrůd.
