Úterý 27. července 2021, svátek má Věroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Ztratí-li ona hlavu, je to on

Věda

  11:16
PRAHA - Vědci přeprogramovali samičky mušek tak, aby se chovaly jako samci. Signál k námluvám vydávaly dokonce, i když přišly o hlavu. Biologové s trochou nadsázky říkají, že největším pohlavním orgánem je mozek. Nervová tkáň mozku samců a samic funguje odlišně, i když je velmi podobně utvářená a organizovaná. Není pochyb o tom, že na rozdílnou funkci mozku mužů a žen mají vliv geny.

Octomilky. foto: wikipedia.org

V mozku mužů je zapnuto hned několik genů, které se dědí výhradně z otce na syna. Ženy tyto geny postrádají a jejich mozek je využívat nemůže. Přesto si mohou být nervové systémy obou pohlaví v mnoha směrech podobné. Dokázaly to pokusy na muškách octomilkách, jež provedl Dylan Clyne z Yale University spolu s Gerem Miesenböckem z University of Oxford. Jejich výsledky představilo na svých stránkách nejnovější číslo prestižního vědeckého časopisu Cell.

„Očekávali bychom, že nervový systém obou pohlaví bude různý, ale není tomu tak. Je u samců i samic víceméně stejný. Nachází se v něm několik klíčových bodů, v kterých se nastavuje tak, aby fungoval buď jako samčí, nebo jako samičí,“ uvedl Gero Miesenböck v rozhovoru pro týdeník New Scientist.


Dva se perou, spáří se třetí
Samci mezi sebou o přízeň samic tvrdě soupeří a právo zplodit potomky obvykle připadne jen samotnému vítězi. Zdá se to logické. Samice si cení samcovy zdatnosti a doufá, že ji předá i jejím potomkům. Nejde ale o pravidlo bez výjimek. Tým vedený Larrym Cabralem z California State University totiž zjistil, že samičky mušek octomilek si vítěze samčích klání vybírají jako partnera jen někdy. V některých případech dají přednost samci, který se zápasu vůbec nezúčastnil. Výsledky těchto velmi překvapivých pozorování otiskl vědecký časopis PLoS ONE.

Larry Cabral je přesvědčený, že nedůsledný výběr samečků samičkami je projevem užitečného obranného mechanismu. Kdyby se páření dočkal vždycky jen vítěz, prosazovali by se v populaci octomilek stále agresivnější samečci. Mezi muškami by došlo k eskalaci násilí.

Krajně grobiánský samec nemusí dávat potomkům do vínku ty nejlepší vlohy, a proto před ním samička upřednostní „umírněného“ samečka, který se brutálnímu klání raději vyhne. Různé samičky přitom mají na ideálního partnera odlišný názor. Tak se udržuje v octomilčí populaci potřebná různorodost chování.


Chování typické pro samce nebo samice pomáhá octomilkám řídit gen fruitless. Jeho jméno znamená v angličtině „neplodný“. Samečci, kteří mají tento gen poškozený, nedokážou vyluzovat křídly „milostné písně“ a nejsou schopni námluv. Gen využívají i samičky, které „zpěv“ pomocí křídel neovládají. Vyrábějí si podle genu svou vlastní, „holčičí“ formu bílkoviny.

Bezhlavé torzo nápadníka se páří náruživěji
Miesenböck donutil gen fruitless, aby se v nervových buňkách octomilek zapínal na povel vydaný v podobě světelného záblesku. Když tak podráždil samečky, oddávali se námluvám i v případě, že v dohledu nebyla žádná samička. Spolehnutí však na samce nebylo. Jejich ochota k námluvám výrazně stoupla, když jim vědci oddělili hlavu od těla. Zřejmě tím vyřadili z činnosti signál přicházející z hlavy, jenž samečka nabádá, aby se v nepřítomnosti potenciální partnerky nenamáhal.

Tento drastický zásah není tak nepřirozený, jak vypadá. V říši hmyzu nachází ryze praktické uplatnění. Například samičky kudlanky nábožné někdy při páření ukousnou samečkovi hlavu. Bezhlavé torzo nápadníka se následně páří s ještě větší náruživostí. „Tělo mušky zřejmě dostává z hlavy matoucí signál a neví, co si počít,“ komentoval Miesenböck zvýšenou pohlavní výkonnost bezhlavých samců octomilek.

K samčímu chování lze donutit i bezhlavé samičky. Názorně to prokázaly pokusy, při kterých byl u samic světelným zábleskem uveden do činnosti gen fruitless v neuronech, jež řídí u samců milostnou píseň vyluzovanou křídly. Samičky si začaly hrát na samce. „Jako na povel zvedly křídla a začaly zpívat,“ popisuje fenomén Gero Miesenböck. Přiznává však, že samičí „milostná píseň“ zní poněkud falešně. „Když se do písně samiček zaposloucháte, neujde vám, že má jiný tón, odlišný rytmus. Není dokonale zvládnutá,“ říká Miesenböck. Příčina není v tom, že by samičky neměly v muzicírování praxi. Na vině jsou drobné odlišnosti v mozku a nervových buňkách samiček.

Svou roli tu sehrává i „holčičí“ verze bílkoviny tvořená podle genu fruitless. To se ukázalo v pokusu, ve kterém dali vědci dohromady normální samičky se samečky, kterým se nevyvinula křídla. Tito samci nemohou samicím „zpívat“ a ty jim na oplátku nedovolí páření. Když vědci nahradili „němého“ samce nahrávkou neumělé „milostné písně“ bezhlavých samiček s nastartovaným genem fruitless, nedělo se nic. Pokud ale použili nahrávku od samiček, kterým uvedli v těle do činnosti gen fruitless tak, aby vyráběl „klučičí“ verzi proteinu, octomilčí nevěsty braly bezkřídlé nápadníky na milost. Jasně to dokazuje, že možnostmi nervového systému se samice samcům vyrovnají.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!