Jen pár poznámek...

Bylo by zajímavé článek doplnit i o hodnocení kladů a záporů Boloňského procesu mimo ČR; takto člověk nabyde dojmu, že zase ti Češi nečemu nerozumí, jsou líní, zatuchlí a brání se světovosti či aspoň evropskosti; nebo naopak to zase jako jediní svou příslovečnou skepsí prokoukli. Paradoxně možná ti nejlepší a nejvytíženější jsou obviňování z lenosti a neschopnosti, protože se BP brání, ačkoliv možná spíše brání náročnost a celistvost svých studijních oborů, zatímco mnoho těch průměrnějších se naopak na celém procesu může pohodlně svést a ještě se tvářit pokrokově. Většina problémů zřejmě vznikla z násilného dělení oborů a potřeby se vměstnat co nejrychleji do nějakého systému. Není mi jasný jeden rozpor - má-li být Bc. profesně orientovaný, jak může tvořit základ pro další širší či hlubší vzdělávání. A je-li náročný a obecný, pak ten, kdo ho zvládne, nejspíše směřuje i k Mgr. V některých, asi spíše humanitních oborech, to zřejmě není takový problém, u exaktních celistvých oborů to může být horší. Příkladem budiž studium medicíny: zde většina neúspěšných končí po 1., event. 2. roce. Přelom po 3. ročníku již zdaleka není tak kritický.  Takže zde by smysl Bc. byl poměrně malý, možná by pár jedinců přešlo na jiný přírodovědný obor, pro praxi by moc vzděláni v tuto chvíli ještě nebyli. To by se studium medicíny muselo upravit po americkém způsobu, čili naopak již jako Bc. začínat s důkladnými základy přírodních věd z jiných škol. I přes Boloňský proces je např. studium medicíny v Evropě dosti různorodé. Naopak nelékařské Bc. obory na lékařských fakultách docela fungují, asi právě proto, že nevznikly z násilného dělení něčeho, ale díky jasnému cíli.