ODPOVĚĎ: Vážený pane, dokáži si představit různé možnosti, jak by Vaše hlava mohla fungovat, ale mám problém vybrat z těchto možností tu nejreálnější. Podle jedné varianty byste mohl být vyhýbavá osobnost, a tedy by bylo opravdu pro Vás oba lepší se rozejít. Vy byste zůstal u své práce a žena by si vytvořila rodinu někde jinde. Jenže stejně pravděpodobný je i tento scénář: Vy opouštíte svou holku. Ta se sice hroutí, ale za čas se otřepe a najde si jiného partnera. Vzhledem k tomu, že Vám se do vztahu nechce, budete za čas trpět samotou. Jste-li workoholik, budete asi taky málo flexibilní, a proto pro Vás bude velmi těžké změnit objekt, pomocí kterého jste doposud uspokojoval své partnerské potřeby. První, kdo Vás, frustrovaného, napadne, bude dnešní partnerka. Tu však zahlídnete na chodníku, jak své něžné city, které Vás dnes tak štvou a otravují, věnuje někomu jinému a uvidíte její rozzářené oči, jak visí na tomto cizím chlapovi. V tom okamžiku se zhroutíte pro změnu zase Vy, ale to opravdu nafest. Víte, platí poučka, kdo není schopen schodu, není schopen ani rozchodu. Vy nejste schopen schodu, tedy očekával bych, že i ten rozchod bude pro Vás velmi bolestivá a především dlouhodobá záležitost – na několik let. V tom okamžiku hodíte práci za hlavu. Najednou rodina bude tou největší hodnotou, jakou si dokážete představit. Najednou dívce budete psát dopisy, že on se k ní nehodí, že jenom Vy ji skutečně milujete, že si ji chcete vzít, že jste byl blbec, že se změníte a další klasické porozchodové hlášky. Vaším úkolem je nyní zjistit, který z těchto scénářů (a dalších podobných) je u Vás ten pravděpodobnější, abyste si případným rozchodem nepodřízl pod sebou větev. s úctou jk 29.1.2009 10:31

ODPOVĚĎ: Vážená paní Kuklová, protože nevím, jak v jakém stádiu rozkladu osobnosti Váš muž je, těžko mohu cokoli přesnějšího říci. Pokud se to ale bude zhoršovat, tak Vám asi stejně nic jiného než rozchod nezbude. Prognosa je holt taková. Pamatujte ale, že alkoholismus je nemoc celé rodiny, tedy i Vás a Vašich dětí. Proto bych doporučoval včas kontaktovat opět někoho povolanějšího. Třeba Dr. Nešpora v Bohnicích nebo skupinu Alanon, kde si příbuzní alkoholiků sdílejí své zkušenosti. Kontakty naleznete zde: http://www.drnespor.eu/telpac.doc http://www.sweb.cz/aacesko/ http://klimes.mysteria.cz/alanon/ s úctou jk 29.1.2009 10:23

ODPOVĚĎ: Vážený Jene P., Já sám jsem se živil reklamní psychologií řadu let, viz www.ocnikamera.cz http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/okkody/ http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/eyetrackingfit.pdf Třeba oční vnímání při nakupování je velice složitý proces, na kterém si lámou zuby psychologové už od 60. let. Na rozdíl od obecného mínění není lidi možno moc snadno zmanipulovat. Poněvadž jak lidi zmerčí, že je někdo tlačí, kam nechtějí, objeví se tzv. antimanipulativní obranné chování. To v rozbujelé míře vidíme u státem podporovaných monopolů. Například kolem vánoc kolovalo fingované PF ČEZu, produkt lidové tvořivosti, které se vysmívalo občanům, že v následujícím roce budou ČEZem okrádáni ještě mnohem víc. Samozřejmě ČEZ je neohrozitelná firma, ale když takové antimanipulativní chování si u svých zákazníků vybuduje obyčejná firma, znamená to pro ni velké ztráty, protože zákazníci mají sklon ji totálně ignorovat, ať se snaží sebevíc. Například jejich reklamní dopisy bez přečtení končí v koši. Považuji za dar z nebes, že jsem se při své práci nemusel podílet na propagaci žádných výrobků, které by bylo morálně pochybné – alkohol, cigarety, sázkové kanceláře, kasina ap. Dělali jsme počítačové časopisy, banky, elektrické vypínače, sem tam supermarket. Asi bych měl velký problém nejen morální, ale i pracovní. Jinak co se týká komentování veřejně kolujících informací, držím se doporučení Krista: „Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat se střech,“ na Internetu, dodal bych sám za sebe. Cílem není tajnůstkaření, ale tolerance k chybám druhých a pochopení pro jejich (i své) slabosti, podle zásady „Odpusť nám naše viny, jak i my odpouštíme těm, kteří se proviňují proti nám.“ Věci je třeba řešit veřejně, protože zlodějna a podvody kvetou právě po tmě. s úctou jk 22.1.2009 9:57

ODPOVĚĎ: Vážený pane Kašpare, KBT je mi hodně sympatická a blízká stejně jako gestalt, tedy mohu doporučit, ale přeci jen se informujte se u někoho z povolanějších: http://cskbt.kbtinstitut.cz/adresar.php s úctou jk 22.1.2009 9:54

ODPOVĚĎ: Vážený pane Nováku, lenost je morální termín, ne psychologický a znamená, že člověk z pohodlnosti nečinní, když by činit měl a mohl. Mnoho lidí, kteří jsou obviňováni okolím z lenosti, nejsou líní v morálním smyslu, ale často trpí nějakou poruchou, třeba depresí. Nebo jejich mysl řeší otázky, které jsou o řád důležitější – rozchod, chemoterapii – pak jim nezbývá síla na nic jiného. Něco podobného mají ti lidé, kteří odkládají věci na poslední chvíli. To je druh autostimulace, tedy způsob, jak se dostat do potřebné aktivace, do otáček, kdy je člověk schopen fungovat. Auto taky nejede, když má 500 otáček za minutu, ale potřebuje tak 2-3000. Do těch otáček je dostane teprve časový stres a hrozba postihu. Existují lidi, kteří potřebují vyšší vzrušení, aby normálně fungovali. Když je klidná situace, třeba víkend, tak umírají nudou a prázdnotou. V té době nejsou schopni ničeho. Jedině fungovat dokáží za krizové situace. Tak (ne)fungoval i ruský prezident Jelcin. Když byl klid, tak se utápěl v alkoholu, ale když přišla krize, jako by vstal z mrtvých. Prostě začalo to správné vzrůšo, konečně se něco dělo a on začal žít. O těchto pocitech prázdna ti lidé zpravidla nemluví, k psychologovi s nimi nejdou. Přicházejí s následky svých obranných reakcí na tyto stavy. To jsou třeba adrenalinové sporty, bláznivé sebedestruktivní akce ap. Jednoduché finty neexistují, ale začátkem je nacvičená dovednost dobře pozorovat propadající se náladu při klesající aktivaci organismu a s tím související problémy, třeba neschopnost jít včas spát. s úctou jk 15.1.2009 10:44

ODPOVĚĎ: Vážená Barboro, mě politici taky točí a to tak, že si ani nemohu nalhávat, že jsem apolitický člověk... :-) Každopádně doporučuji pozorovat intenzitu tohoto vzteku a používat ji jako teploměr své celkové pohody. Když třeba přijedou vnoučata a je doma veselo, mohou si politici lhát a krást. A vy najednou zjistíte, že je Vám to jedno, že Vás to prakticky netíží. Naopak když na Vás padne únava nebo samota a k tomu uslyšíte o nějaké boudě, kterou na nás ušili ti „svobodně zvolení zástupci lidu“, najednou ucítíte, jak Vámi projede vlna vzteku a naprosté bezmoci. Ty dvě situace jsou objektivně stejné, proč tak rozdílná reakce? Protože intenzita té reakce je úměrná Vaší celkové pohodě. Když je intenzivní, vězte, že Vás trápí ještě něco jiného než zkorumpovaní politici. Zjistit, co to je, je pak Vaším úkolem. s úctou jk 15.1.2009 10:35

ODPOVĚĎ: Vážená Emo, Počítejte s tím, že nebudete schopna přesně odlišit pocity viny za to, že opouštíte nemocného člověka, od lásky, kterou ke svému muži stále pociťujete. Ono se to slévá a Vaše láska se projevuje jako představy či snění o tom, jak on trpí, až ho opustíte. Tedy pocity viny můžete dost dobře používat jako teploměr na měření své lásky k muži. Když opět ucítíte masivní pocity viny, tak si můžete sama sobě přiznat: „Emo vždyť ty ho máš stále ráda – a to takhle moc, jak moc teď pociťuješ výčitky za to, že ho chceš opustit.“ Odděleně od tohoto citu k muži byste měla řešit to, co Vás trápí. To asi nebude především zdravotní stav, ale celková vztahová a osobnostní krize, která se lidově nazývá syndrom opuštěného hnízda. Odchod dětí je změna systému, která nutí partnery, aby k sobě našli (staro)nový vztah. V této krizi jsou promíchány Vaše soukromé problémy se vztahovými. Doporučoval bych nebourat vztah, dokud nebudete mít analyzované ty osobní problémy. To je totiž ta největší trapárna druhé mízy u chlapů, když si nevědí rady se svým životem a jsou nespokojení s tím co v něm nedosáhli, tak vymýšlejí „coby“. Samozřejmě první, co je chytře napadne: „Mám problémy se životem? Což takhle vyměnit manželku?“ Pak zjistí, že problém nebyl v manželce, a diví se. Bohužel tou dobou už je rodina zcela rozbita. Proto nedělejte stejnou hloupost. Zkuste si v této době naplnit svůj život jinými smysluplnými aktivitami, třeba i bez manžela. Když najdete svůj život, pak vztah k manželovi budete schopna řešit s mnohem větším nadhledem a grácií. Pak uvidíte mnohem jasněji, co máte či nemáte udělat. Nebudete tolik tápat. s úctou jk 8.1.2009 10:10

ODPOVĚĎ: Vážená Vando, neschopnost hospodařit je častý problém. Doporučil bych ještě jiné řešení než rozvod: Omezení právní způsobilosti při nakládání s penězi. Po dohodě s manželem se obraťte na soud, aby soud zakázal manželovi uzavírat půjčky a dělat finanční transakce větší než 1000 Kč. Jinými slovy se jedná o prohlášení, že co se týká nakládání s penězi je manžel nesvéprávný a výrok soudu jej chrání, aby na něm necizopasili lichváři a jiná verbež. Ještě jednou zdůrazňuji, že to musí být po vzájemné dohodě a že se to musí chápat, jako ochrana postiženého člověka – někdo nemá ručičky, někdo nemá nožičky a někdo neumí zacházet s penězi. Vy pak můžete být ustanovena soudem za opatrovníka Vašeho muže a budete nakládat s jeho penězi. Druhé opatření: Chcete-li s manželem vycházet a žít, musí mezi Vámi a jím být pevná, tlustá a neprostupná hranice, co se týká peněz. Jedině tlustá čára a tvrdý odstup v oblasti financí umožní, aby Váš vztah neskončil v naprosté a nekončící nenávisti. S krokodýlem si taky můžete hrát, ale nesmíte si ho vzít do postele. Krokodýl není mazlíček do postele. Manžela si naopak můžete vzít do postele, ale nesmíte mu dát pětikorunu. Přesněji řečeno přes vymezenou hranici můžete poslat nějaké peníze, ale vždy jen tolik, abyste toho později nemohla litovat. Takže tu pětikorunu možná ano. :-) Myslím si, že toto manželovo finanční postižení by nemuselo nutně vést k rozvodu, pokud jinak jako manžel a otec funguje. s úctou jk 8.1.2009 9:49

ODPOVĚĎ: Vážený pane, asi jste měl na mysli tento výstup, že? http://klimes.wz.cz/video/politici.wmv Jinak je to mnoho otázek, složité odpovědi. Doporučuji tyto své články: http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/korupce3.pdf http://klimes.mysteria.cz/clanky/komentare/hladovka.htm http://klimes.mysteria.cz/clanky/komentare/cena_zivota.htm Tam je vcelku úplně popsán můj pohled na tyto jevy. s úctou jk 8.1.2009 9:42

ODPOVĚĎ: Vážená Wendy, hlavně si ujasněte, jaký o jaký druh lži se u partnera jedná. Lží je mnoho druhů a každá má jiný původ a je na ně jiná rada. Napadá mě zejména lež vyhýbavá, která vzniká, když je na partnera vyvíjen nátlak. On, když je zahnán do kouta a potřebuje se vyhnout trestu, seřvání, výtkám, tak řekne cokoli. Z dlouhodobého hlediska si moc nepomůže, ale na chvíli má klid. U těchto lží je třeba rada snadná – netlačte na něj, nebude lhát. Samozřejmě něco jiného by bylo, kdyby třeba trpěl bájivou lhavostí – syndrom barona Prášila, Münchhausenův syndrom atd. s úctou jk 1.1.2009 16:09