Expozice představí průřez jeho tvorbou a tvorbou jeho nejbližších přátel – předních osobností české umělecké scény M. Medka, M. Chlupáče, Z. Palcra a Z. Sekala.
Stanislav Podhrázský – český malíř, sochař a restaurátor – se narodil nedaleko Jindřichova Hradce, vyučil se malířem pokojů a několik let se této práci také věnoval. Po svém příjezdu do Prahy byl v roce 1945 přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Františka Tichého. Na škole se setkal se spolužáky a budoucími celoživotními přáteli Zbyňkem Sekalem, Mikulášem Medkem, Miloslavem Chlupáčem a Zdeňkem Palcrem. Tito umělci, kteří všichni ukončili školu kvůli svým politickým postojům bez diplomu, se později stali – kromě Mikuláše Medka – členy skupiny Máj 57, jež se vymezovala vůči politickým vlivům v umění. Od poloviny 60. let se kromě několika samostatných výstav účastnil i řady výstav kolektivních doma i v zahraničí. Po radikální změně poměrů na konci desetiletí se jeho tvorba stejně jako tvorba ostatních jeho přátel objevovala na veřejnosti po řadu let jen výjimečně a mimo centrum. Podhrázský pracoval již od padesátých let společně se Zdeňkem Palcrem, Miloslavem Chlupáčem a Mikulášem Medkem také jako restaurátor. V sedmdesátých letech byl nucen se k restaurování vrátit a spolu s přáteli Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a Olbramem Zoubkem se během následujících let významně zasloužil o obnovu renesančních sgrafit zámku Litomyšl. Mnohé výjevy sám komponoval a v dobách normalizace tak s trochou nadsázky vznikla Podhrázského galerie ve veřejném prostoru.
Raná Podhrázského tvorba, stejně jako Medkova, reprezentuje český poválečný surrealismus. Záhy se však Podhrázský od surrealismu odpoutal, jako od veškerých dogmat, aby vytvářel imaginární světy vnitřních prožitků svým zcela osobitým a jedinečným způsobem. Obrací se k vnitřnímu světu člověka toužícího po svobodě a čelícího nebezpečí. V jeho díle rezonuje zájem o koncepty umění minulosti, zejména mistrů pozdní gotiky, renesance a manýrismu, s aktuálními dobovými uměleckými tendencemi, jako byla abstrakce nebo nová figurace. Jeho pozice jednoho z výjimečných figuralistů české malby druhé poloviny 20. století je nepochybná. „Podhrázský je jedním z nemnoha českých umělců, kteří by, nebýt komunistické periody, bezpochyby dosáhli, díky nadčasovosti a jedinečnosti své tvorby, evropské proslulosti,“ zhodnotila Podhrázského dílo Marie Klimešová při jeho poslední zevrubné výstavě, uspořádané v roce 2013 v GHMP.
Výstava v GASK prezentuje na ploše 620 m2 tvorbu Podhrázského v novém kontextu. Expozice představí nejen průřez autorovým dílem, ale i uměleckou tvorbu jeho nejbližších přátel, proměňující se v rozličných časových etapách. Dílo každého z nich je svébytné a mimořádné, přesto vytvářejí jednotný myšlenkový svět. Součástí expozice, která čítá přes 100 uměleckých děl z veřejných i soukromých sbírek, budou dobové fotografie, unikátní filmové záznamy z přelomu 40. a 50. let a výběr z rozhovorů režisérky Jany Chytilové s umělci a historiky umění.
Na výstavě bude také po dlouhých 57 letech vystaveno jedno ze stěžejních děl Stanislava Podhrázského Hlava v plísni, které je také ústředním motivem celé expozice. Tento obraz, který byl naposledy prezentován v roce 1966 na samostatné výstavě Podhrázského v Galerii bratří Čapků, byl od té doby držen v soukromých sbírkách. V GASK bude tedy poprvé od tohoto roku opět představen veřejnosti.
Výstava Stanislav Podhrázský a přátelé je v Galerii Středočeského kraje k vidění do 4. února 2024 a její kurátorkou je Adriana Primusová. Tento galerijní počin vznikl ve spolupráci s rodinou autora – s dcerou Janou Chytilovou a manželkou Jaroslavou Podhrázskou.
